Studio a změna režimu...

04.02.2017 20:11

13.7.2008. To byl den, kdy jsem se poprvé v životě podíval do nahrávacího studia. Po výprasku, který jsme si sami uštědřili na šternberském Ecce Homo, bylo jasné, že se někam musíme pohnout. Bylo na čase udělat něco, čím si zachráníme reputaci. Padlo tedy rozhodnutí, že se vydáme do studia natočit pár písniček.

Volba padla na čtyři, podle nás nejlepší věci: Couvej, Už tu zas jsou, Koloseum a Evelyn.

Nějakou dobu se spekulovalo o tom, že se natočí i písnička Ztracenej. K tomu naštěstí nedošlo z toho důvodu, že byla příliš punková. Tahle písnička byla jedna ze tří, které byly čistě z mojí hlavy. Už tenkrát bylo jasné, že mě můj hudební vkus táhne jiným směrem. Díky tomu, že jsme ji nenahráli, jsem ji mohl použít pro Korea Punk a stala se jedním z našich největších hitů.

Hudbu a text jsem napsal i k písničce Už tu zas jsou a ta se na demo dostala. Zbylé písničky vznikly kolektivně ve zkušebně a autorem jejich textů byl Erik. Když je po letech poslouchám, tak se usmívám. Žádný průser to určitě nebyl a pomalá Evelyn je podle mě krásný ploužák, který měl na to, aby nás možná i někam dotáhl. To bychom ale nesměli být na válečné stezce sami se sebou.

Volba tedy padla na jedno studio ve Šternberku. Ráno jsme nabrali věci na zkušebně a přemístili se z bodu A do bodu B. Ve studiu to většinou probíhá tak, že se každý nástroj nahrává zvlášť. Není to tak, že by celá kapela hrála písničku dohromady. Tak by bylo prakticky nemožné vychytat chyby.

Jenže my jsme na něco takového nebyli zvyklí a projevilo se, jaký kdo byl muzikant. No, žádná sláva. Jistě, spousta světových kapel má luxusní studiové nahrávky a když si najdete živák, tak se vám chce blejt. Ve studiu můžete ojebat úplně všechno, ale potřebujete na to peníze. Ne každý má prachy na to, aby mohl hrát jeden kytarový riff hodiny dokola, dokud nebude dokonalý. Stejně tak se dá poslepovat i zpěv. Většina z nás pamatuje Paris Hilton.

V některých studiích platíte za hodinu a v jiných za nahrávací den. Obojí má svoje výhody i nevýhody a záleží na tom, co které kapele vyhovuje. My jsme to nakonec nějak poslepovali a z konečného výsledku jsme měli radost. Ty nahrávky je nutno brát trochu s rezervou. Měli jsme mezi patnácti a devatenácti lety, a přece jenom jsme byli začínající muzikanti. Za tím, co jsme vytvořili, si stojím.

V souvislosti s nahráváním se vyhrotil další konflikt. Na písničce Evelyn se nepovedly Moničiny vokály a musely se přetočit. Sláďa rozhodl, že na přetáčky pojede jenom on, Erik a Monika. S tím jsem měl problém. Zbytku kapely to bylo ukradené, protože to byli salámisti, mě ale záleželo na konečném výsledku a měl jsem pocit, že bych měl být při tom.

Se Sláďou jsme se pohádali. On řekl, že nevidí důvod, proč bych tam měl být. Když jsem se ho zeptal, proč tam tedy bude on, tak mi řekl, že proto, že je kapelník.

Sláďa…kapelník! To byla kapitola sama o sobě. Jeho kapelnictví spočívalo v tom, že nedělal vůbec nic. Až nedávno jsem se po letech dozvěděl, že ani naši super zkušebnu nesehnal on, jak jsem si celou dobu myslel, ale Lukáš. (Ten ze Skotska) Sláďa sám sebe jmenoval kapelníkem a tím to haslo.

Nakonec bylo po jeho a já byl akorát nasraný. Písnička ale dopadla dobře, a tak jsme na náš bandzone profil nahráli naše vlastní písničky. Konečně jsme měli nahrávky pro pořadatele. Když totiž někomu nabízíte vystoupení a pošlete mu strašlivé nahrávky ze zkušebny, tak většinou letíte rovnou do koše.

Tohle byla první důležitá změna. Druhá přišla vzápětí. V Troubelicích bydlel kluk. Na jeho skutečném jméně nezáleží. Vy ho budete znát pod přezdívkou: In Conspiracy With Satan. Tedy ten, co je v paktu s ďáblem! Ta přezdívka zní děsivě a věřím, že to byl záměr. Realita byla taková, že Conspi byl jeden z nejlepších lidí, které jsem kdy měl tu čest v životě poznat.

Před tím, než jsme společně působili v kapele, jsme se moc nekamarádili, ale později jsme se potkali na uničovském učňáku. Mám v živé paměti, jak se v občanské nauce paní učitelka zeptala, čeho bychom chtěli v životě dosáhnout. Tehdy se přihlásil právě Cospi a pronesl památnou větu, kterou do smrti nezapomenu: „Založit rockovou kapelu!“ Celá třída se tomu tenkrát zasmála. Já se ale nesmál. Já v té době o kapele už pár let snil.

Conspi se jednoho dne zjevil na zkušebně Thermitu! Já se snažil, ale nedokážu si vzpomenout, jak k tomu došlo. Conspi byl tak trochu výstřední zjev. Nosil dlouhé vlasy, vousy a tenisky. Bez těch jsem ho snad neviděl. Naši přeměnu vzal pěkně od podlahy. Převzal správu našeho profilu na bandzone a všechno dostalo řád.

Poprvé jsme poznali něco, čemu se říká playlist. Už nikdy nedošlo k tomu, že bychom na sebe přes celé podium řvali, co jako budeme hrát. Zkoušky pod ním konečně dostaly smysl a Conspi především zavedl důležité pravidlo-Před koncertem maximálně jedno pivo!

Nikdo si nedovolil mu odporovat. Na to měl moc velké charisma a respekt. Pod jeho vedením jsme se vydali vstříc lepším zítřkům. Jak už jsem psal v předchozím článku, kéž by přišel o něco dřív...

Conspi...

Tady jsou tři naše písničky na uložto.

Evelyn je podle mě nejhezčí písnička, co jsme kdy udělali. (Všimněte si pokaženého nástupu bicích :-D sorry Romane.) 

https://uloz.to/!zL1NL7U1o1jx/thermit-evelyn-mp3

Písnička Koloseum.

https://uloz.to/!rKizsXGMhNmJ/thermit-koloseum-mp3

A tady písnička Už tu zas jsou. Moje asi úplně první autorská tvorba. Prosím brát s rezervou. Všimněte si části textu poslední sloky: Když na to nemám, Zacháč půjčí mi drobný! To si tam Erik změnil sám.

https://uloz.to/!6hYK34p/thermit-uz-tu-zas-jsou-mp3

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Diskusní téma: Studio a změna režimu...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz