Dva proti všem...

25.11.2018 16:45

Další článek přichází po téměř třech měsících a já vám teď vysvětlím proč.

Před několika dny se mi stalo něco, na co jsem strašně dlouho čekal a věnoval jsem tomu většinu svého času. Z toho důvodu jsem se vůbec nevěnoval blogu, což už začínám napravovat.

Několikrát jsem se zmínil o tom, že jsem kdysi napsal knihu. Bylo mi devatenáct a nevěděl jsem, jak by měl vlastně takový rukopis vypadat. Knihu jsem ale dokončil, dvakrát ji nechal vytisknout pro kámoše a rodinu a zapomněl na ni.

Vloni v létě (2017) jsem se ale rozhodl, že bych měl konečně pořádně začít dělat to, co mi jde nejlíp-psát. Proto jsem oprášil rukopis, zapracoval na něm, nechal udělat korekturu a nabídl ho literární agentuře se žádostí o zastupování.

Důvod, proč jsem zvolil tuhle cestu, je vcelku jednoduchý. Když oslovíte přímo nakladatelství, vystavujete se tomu, že se vám buď nedostane žádné odpovědi, nebo na ni budete čekat celé měsíce. Je neetické nabízet rukopis více nakladatelstvím naráz, proto je celý proces nesmírně zdlouhavý a s nejistým výsledkem.

Dostat se pod smlouvu s literární agenturou není nic snadného, ale když se vám to povede, máte napůl vyhráno. Nakladatelství totiž vědí, že když jim agentura nabídne rukopis, jde o dílo, které už prošlo redakčním sítem a věnují se mu přednostně.

Ano, musíte agentuře platit provizi a uznávám, že tahle cesta se každému nemusí zamlouvat, ale já si ji zvolil. Před měsícem si agentura vybrala můj rukopis a nabídli mi smlouvu. Mám z toho dlouho trvající orgasmus! Před dvěma týdny jsem smlouvu podepsal a můj rukopis už je v nabídce pro nakladatelství.

Co to pro mě znamená? Může to znamenat strašně moc a taky vůbec nic. Můj rukopis může za týden najít nakladatele a taky to může trvat rok, nebo k tomu nedojde vůbec. První krok byl ale učiněn a já z toho mám obrovskou radost.

Nabídka smlouvy od literární agentury mi dala obrovskou motivaci do dalšího psaní. Takže, jaká je situace? V tuhle chvíli je první knížka dokončena, v posledních fázích se nachází druhá, rozepsané mám dvě další a v hlavě se mi převalují desítky příběhů, které na zpracování teprve čekají.

Proč se tady o tom teď rozepisuju? Je to taková moje omluva (výmluva) za to, že jsem nebyl moc aktivní. To se ale změní a já se odteď budu snažit psát každý týden nový článek. Takže, jdeme na to.

 

Léto roku 2009. Měl jsem novou práci, neměl jsem kapelu, neměl jsem moc peněz, důstojnosti ani sebeúcty. Znovu jsem ale měl Romana! Ten den, kdy jsme se dohodli, že spolu jen tak ze srandy znovu začneme hrát, změnil úplně všechno.

Roman právě skončil v country kapele Hubertus a se vším vercajkem se přestěhoval na zkušebnu do vesnice Plinkout. Zkušebna se nacházela v takovém stavení na pozemku Tomáše z In Extremis. Pamatujete In Extremis? Hráli s námi na Čtverce v Uničově.

Zkušebna měla dvě místnosti-Zkušebnu samotnou a chlastací místnost/šmajchl kabinet. Tam se náš Roman stáhnul a společně s Tomášem tam začali rozvíjet svoje metalové choutky. Jednoho dne jsem se tam se svými věcmi nakvartýroval i já.

Od neslavného konce ve Fly jsem si sice nesáhnul na elektrickou kytaru, ale na tu akustickou jsem hobloval neustále. Nakonec jsem na ni složil snad všechny písničky budoucích Korea punk. Tenkrát jsem měl celých devět písniček s hudbou i textem a přesvědčil jsem Romana, že to nazkoušíme a pak to ve studiu nahrajeme, jen tak.

A tak jsme začali zkoušet. Do toho Roman přinesl dva texty, které se krásně hodily ke dvěma mým písničkám, které byly bez textu. Nedělejte si iluze o tom, jak to na těch zkouškách vypadalo. Většinou to probíhalo tak, že jsme někde nakoupili hromadu lahváčů, několik hodin pili, hodinu hráli, a přitom se opíjeli svojí dokonalostí.

Jestli jsme ale něco dělali ještě víc než hraní a pití, tak jsme točili videa, kde jsme spílali všem, co nám kdy ublížili a slibovali jsme jim pomstu, až jednou budeme slavní. Něco z toho se dochovalo, ale většina zmizela v propadlišti dějin společně s Korea punk.

Taky jsme zase obráželi vesnický zábavy jako za starých dobrých časů. V té době jsme hodně pařili a dost nás to bavilo. Zkoušení ve dvou nebylo nic extra, ale bavilo nás to a naše písničky pomalu začínaly nějak vypadat. Proto jsem se někdy na podzim začal poohlížet po profesionálním studiu, kde bychom mohli nahrávat.

V životě se mi stala spousta kuriózních situací, ale jenom jedna dokáže předčít tu, která mě potkala v roce 2009. Stala se mě a Lukášovi v roce 2017 (ten, co jsme spolu byli ve Skotsku) na americké dálnici 95 na Floridě a moc veselo nám u toho nebylo, ale k tomu se dostaneme.

Kuriózní situace, které patří krásné druhé místo, se mi stala v roce 2009. Na internetu jsem totiž našel nahrávací studio Davida Spilky v Olomouci. Pamatujete na naši kapelu Thermit a setkání s Davidem? Když jste to četli, tak vás asi ani ve snu nenapadlo, že bych mohl udělat to, co jsem se právě chystal udělat, ale v tu chvíli mi to prostě přišlo strašně vtipný.

Otevřel jsem mail a napsal jsem mu, že bychom u něho rádi něco natočili. Naštěstí si nás už nepamatoval…

Dole pod článkem máte video, které je ukázkou našeho života v té době. Stojí za vidění. (Hudba Harlej)

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Dva proti všem...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz