Hero of the night a hvězdná párty...

25.11.2016 14:02

V tomto článku budu psát o našem prvním koncertu. Nejdřív ale dokončím story ze zábavy v Babicích. Že jsme se jako kapela dokázali kolosálně ztrapnit, (rozhodně ne naposledy) už víte. To ale nebyla jediná věc, která se ten večer udála. No, popíšu vám to tak, jak si to pamatuju.

Měli jsme jednoho kámoše, Lukáše a byl to tak trochu problémový týpek. (Nezaměňovat s naším Lukášem ze Skotska) Ten se na té zábavě ožral a začal dělat problémy. Po nějaké době za námi přiběhl bez bot s tím, že mu je někdo sebral. Já, můj spolužák Aleš a další spolužák Spawn, jsme se sebrali a šli to vyřešit. Na fotbalovém hřišti jsme na tribuně potkali dalšího spolužáka Saláta s demižonem vína.

Následující události si pamatuju asi nějak takhle: Vzal jsem si od Saláta demižon vína a napil jsem se. Pak mi v obličeji přistála něčí bota a já jsem po zádech spadnul z tribuny. Pak už to bylo hodně rychlé. Na nás tři se sesypala banda útočníků a řezali nás hlava nehlava.

Nepamatuju si, jak přesně to skončilo, ale dostali jsme solidně přes držku. Potom jsme se vydali lízat si rány na bar a přišel ten průser. Pandoře tehdy dělal zvukaře Lukáš (Ten ze Skotska) a domákl se, co se stalo. No a Lukáš je přesně ten týpek, co se mu nechcete postavit do cesty. Samozřejmě se musel rozhodnout, že si to s těmi zbabělci půjde vyřídit. Na rozdíl od nás si na něho nepřišli.

Bohužel pro něho to však mělo dohru. Jednoho z útočníků odvezla záchranka a Lukáše poldové. Nikoho nezajímalo, že nás napadli v přesile a Lukáš putoval na policejní stanici. Spravedlnost made in Czech republic, jak se zdá. Nakonec z toho pro Lukáše kápla dvouletá podmínka a sakra dobrá historka k vyprávění.

Thermit před koncertem. Horní řada zleva Hrabě, Roman, Sláďa, Monika. Dole vlevo Erik a já...

Příjezd na Čtverku...

Na ten koncert do Uničova jsme vyrazili s dostatečným předstihem. Hned po příjezdu jsme se ale zmenšovali a zmenšovali, až jsme nakonec byli úplně malincí. Nedošlo nám totiž, že jsme na akci pozvali samé metalové kapely. To by sám o sobě nemusel být problém, kdyby polovinu našeho repertoáru netvořily punkové vypalovačky.

Vlastních písniček jsme měli jenom pár, takže jsme zařadili Sps, Alkehol, Harlej atd. No a když jsme viděli všechny ty hrůzostrašně vypadající metalisty, co se pomalu trousili, tak jsme dostali strach. Když pak spustily první kapely, tak to šlo do háje úplně. Pojali jsme podezření, že nám to asi lidi dají solidně sežrat a raději jsme se pořádně ožrali.

Byli jsme tam čtyři kapely a my jsme hráli třetí, takže nejlepší čas. Nachystali jsme se a plac před námi se rychle zaplnil. Ještě jsem zapomněl zmínit, že Roman hrál v kombinéze mechanika Shell! Tehdy dost frčel na Slipknotech a ti hrávali v kombinézách. Musel se strašlivě potit a všichni se mu smáli, ale nedal si to vymluvit.

Pak už přišel začátek. Naprosto přesně si pamatuju, že jsme to odpálili písničkou Piju jako duha od Alkeholu a v tu chvíli jsme zjistili, že jsme tam správně. Rozjel se totiž takový bordel, že na to do smrti nezapomenu. Čtverka v Uničově je totiž pořádné undergroundové doupě a je jedno, co za kapely tam hraje.

Ještě během hraní jsme rozdali pár podpisů na bříško. Poprvé v životě jsem zažil holky na podiu. (Na Čtverce v hospodě žádné podium není)

Sklidili jsme největší úspěch. Lepší start kariéry jsem si nemohl ani představit. Euforie byla obrovská. Taky se dostavil pocit zadostiučinění. Na koncertu se ukázalo několik bývalých spolužáků a vidět ty protáhlé ksichty byl skvělý pocit. Bylo to moje osobní vítězství.

Po nás nastoupili Ježíšův bratr Milan a skvěle zakončili úspěšný večer.

Pak bohužel přišlo nepříjemné vystřízlivění. Bylo už dopředu domluvené, že kluci z Ježíšova bratra přespí u nás na zkušebně. Do Otrokovic to přece jenom byl kus cesty a byli to kamarádi. Potom ale přiletěla první vlaštovka pozdějších konfliktů v kapele.

Tady bych trochu odbočil. Každý muzikant, který má vztah během svojí kariéry, je podle mě s prominutím idiot. Osobně neznám věrného muzikanta a pokud to o sobě nějaký tvrdí, je to lhář!

Znám spoustu kluků z dneska už dost slavných kapel, kteří mají vážné vztahy nebo jsou ženatí a všichni do jednoho svoje holky podvádějí s fanynkami. Všichni se klidně můžou tvářit sebevíc uraženě a věřím, že někteří budou, ale je to tak. Tohle je prostě realita!

Ono se taky není čemu divit. Pokud máte kolem sebe bandu holek před koncertem, během něj, a ještě jednou tolik po koncertě v šatně, tak je logické, co se asi tak bude dít. Nemá smysl dělat ze sebe pitomce a tvrdit opak. Kecy typu: „Není důležité, s kým chrápeš, ale ke komu se vracíš,“ kterými se to někteří snaží ospravedlňovat, jsou ubohé a hlavně trapné.

Já jsem se tomu vždycky snažil vyhnout, i když se to ne vždycky podařilo. V Korea Punk jsem zavedl pravidlo bez bab. Kdybychom ho dodržovali, možná jsme se nikdy nerozpadli, ale kdo ví.

Poznal to i náš pozdější kytarista Korba, který měl v době nástupu ke Korea Punk dlouholetý vztah. Jeho holka byla moc hodná a fajn, ale při prvním koncertu přišlo, co přijít muselo. Žárlení, vynucování si odjezdu domů bezprostředně po koncertu atd. No, naprosto logické chování holky. Stejně by se choval i chlap, kdyby to bylo opačně.

Zažil to Korba, zažil to Robert, zažil jsem to já a zažil to i Roman. Všichni jsme to ustáli, až na Romana. Následky byly fatální a byl to konec Korea Punk i mojí hudební kariéry. To ale pochopíte, až se k tomu v našem příběhu dostaneme.

Chápu, že jsem trochu odbočil. Možná jsem byl moc upřímný a asi jsem i dost lidí nasral, ale bylo to nutné. Vztah Moniky a Sládi sice neznamenal bezprostřední konec Thermitu. Na to jsme byli moc velcí idioti, abychom to zabili úplně jinak. Ale postavil mezi Sláďu a zbytek kapely vysokou zeď, kterou už se mu nikdy nepodařilo zbourat.

Moniku v kapele nikdo nechtěl, ale Sláďa ji pořád cpal do zpěvu. Časem to dosáhlo takové absurdity, že začala ještě hrát na klávesy, na které neuměla, a to v jediné písničce! Takže jsme sebou na koncerty vozili klávesy a zvučili je kvůli jediné podělané písničce! Trvalo ještě nějakou dobu, než se zbytek kapely nasral a postavil Sláďu před hotovou věc-Buď Monika, nebo všichni ostatní! Tohle nakonec zabralo a Monika byla odejita, ale stačilo to nadělat dost zlé krve.

V době, kdy odešla, už kapela stejně pomalu směřovala do propadliště dějin. Uznávám, že jsem byl proti Monice zaujatý a je to znát i na tomto článku. Možná si to nezaslouží. Kdo mě ale zná, tak ví, že jsem upřímný a tahle část příběhu je moc důležitá na to, abych ji vynechal.

Ale abych se vrátil k incidentu z toho večera. Měli jsme odjíždět, když si Slaďa s Monikou najednou postavili hlavu, že kluci z Ježíše v naší zkušebně spát nebudou. Takhle to bylo vždycky-Sláďa a Monika proti zbytku kapely. Oba si usmysleli, že kluci nám to tam vykradou nebo rozbijí. Neuvěřitelné.

Byli jsme fakt chudá, začínající kapela a na zkušebně jsme skoro nic neměli. Mohli jsme je tam zamknout, prostě cokoliv. Zbytek kapely s tím neměl problém, ale Sláďa řekl, a tak bylo!

Bylo mi hrozně trapně, ale musel jsem klukům z Ježíše oznámit, že budou muset v pěti lidech spát v té jejich Felicii. Byla hluboká noc a byli strašně utahaní, takže návrat nepřicházel v úvahu. Ani nedokážu popsat, jak moc jsem se styděl. Kluci to vzali v pohodě, ale já jsem na Sláďu s Monikou byl nasraný ještě hodně dlouho.

Jinak se večer náramně vyvedl a my získali obrovské sebevědomí. O to jsme ale měli brzy přijít. Blížilo se období přesilovek a mělo otestovat naše odhodlání…

Původní plakát na akci. Složení kapel se nakonec trochu změnilo...

Ladíme formu před koncertem...

Já...

Moje první podepsané holčičí bříško...

Roman v jeho kombinéze...

Erik se Sláďou a v pozadí Hrabě...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky. 

Diskusní téma: Hero of the night a hvězdná párty...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz