Holešov...

18.01.2018 18:13

30.5. 2009. Toho dne jsme to podělali. Už od samého počátku, co píšu blog, některé události upravuju. Občas je potřeba někde ubrat. Mě na tom až tak nesejde a klidně bych se s vámi podělil o všechny šílenosti, které jsem zažil. Můj život ale není one man show. Naopak, většinu jsem toho zažil v kolektivu. Jsou ale věci, co by měly zůstat pouze ve vzpomínkách.

Pokaždé nemusí jít o něco mimo zákon, ale často jsme se pohybovali na hraně a nerad bych někoho poškodil. Nicméně…občas udělám výjimku. Dneska vám povím o tom, jak jsme jednou tu hranu o kousek překročili.

Pamatujete si na rok 2007 a dobrodružství ve Skotsku? Nešťastně jsem se zamiloval a dopadlo to jak to dopadlo. Iva, moje první láska, byla z Holešova a k Holešovu se měla ubírat další cesta kapely Fly. V roce 2008 jsme s Thermitem hráli v Chropyni, což nebylo zase tak daleko, ale Iva nepřišla, i když jsem ji zval. (Díky bohu, že nepřišla, vzhledem k tomu, jak ta akce dopadla.) V roce 2009 po mém srdíčku dávno šlapala jiná a na Ivu jsem skoro zapomněl. Tyhle vzpomínky znovu ožily až s Holešovem.

Na akci jsme byli pozvaní kapelou s tím nejpunkovějším názvem: Krajíc chleba! Už si nevzpomínám, jak na nás přišli. Pamatuju si jenom to, že jsem si začal psát s jejich kytaristou, jehož jméno už jsem taky zapomněl. Měl to být koncert na oplátku. My jsme měli zahrát u nich a oni potom u nás.

Vyrazili jsme dvěma auty. Tím prvním byla Adamičova Felicie, ve které jela kapela a s námi bedňák Ondra. Ve druhém jel budoucí řidič Korea punk Jura a moje ségra Alča. Po cestě jsme popíjeli, což nejvíc odnášel Adamič, který jako řidič nikdy nepil.

Fly na cestách...

Do Holešova jsme dorazili v povznesené náladě, což většinou znamenalo problémy. Moc tomu nepomohli ani kluci z Krajíce chleba, se kterými jsme se spřátelili. Netuším, jak to tam dneska vypadá, ale tehdy byl klub součástí kina, které se nacházelo u náměstí. Nebo bylo přímo na náměstí? V podstatě se jednalo o předsálí, kde bylo něco jako pódium.

Kluci z pořádající kapely nás navedli zezadu, kde bylo parkoviště, rampa a taky přístup do zázemí pro kapely. Během bratření s Krajícem chleba jsme si nachystali věci a vydali se na průzkum okolí. Potěšilo nás, že jsme na náměstí objevili plakát na večer. Byl obrovský. Takové kartonové monstrum, co se vyvěšuje, když do dědiny přijede cirkus. On přijel. V naší podobě rozhodně ano.

 Plakát na internetu...

Plakát v Holešově na náměstí a Hanes...

Chystání podia. Pod podiem Ondra klopí lahváče...

Před koncertem...

Bylo plno...

Pořadí bylo jasně dané. My první a Krajíc chleba jako domácí po nás. Když jsme to v devět odpálili, byl už plný dům. Tím myslím doslova.

Z našeho vystoupení si už nic nepamatuju. Vím jenom to, že někdy na konci, se Steny posadil za bicí, Adamič vzal do ruky mikrofon a hráli jsme něco, těžko říct co. Po nás už Krajíc chleba a jestli jsem díky jejich názvu čekal něco strašného, opak byl pravdou. Hráli skvěle a lidi je žrali. Na konci jejich vystoupení jsme tam vletěli i my a společně jsme si dali písničku od Punk Floid. Doufám, že neexistuje záznam.

Pak se začaly pořádat soutěže v pití piva na ex a další lidová zábava. Já jsem se toho ale neúčastnil, protože jsem dostal toulavou. Vzpomněl jsem si na Ivu a vydal se k jejímu domu. Tam jsem postával a přemýšlel, co dál. (Bylo hodně po půlnoci.) Nakonec jsem dostal rozum. Nechtěla mě vidět a měla jiný život. Právě té noci pro mě moje první láska nadobro umřela. Zabil jsem ji sám v sobě a odešel jsem. Odešel jsem a přísahal, že už se nikdy nevrátím. Už je to skoro deset let.

Když jsem se vrátil, končila nějaká soutěž a začínal se rozjíždět mejdan. Ten trval asi hodinu, než někdo rozumný akci ukončil. Naštěstí jsme měli dost rozumu a zavčasu jsme stihli všechny věci natahat do aut. Mimo Adamiče a řidiče druhého auta Juru, bychom to potom už rozhodně nezvládli.

Překročení hrany, o kterém jsem psal na začátku, přišlo při našem odjezdu. My jsme si totiž předtím nevšimli, že naproti zadnímu vchodu sídlí Městská policie Holešov. Tohle jsme nemohli nechat jenom tak. Někdo navrhoval, abychom jejich stanici silou obsadili, opevnili se tam a vyhlásili nezávislost. Na kom a k čemu by nám to bylo, nad tím jsme tenkrát neuvažovali.

Naštěstí někdo zasáhnul, nejspíš někdo střízlivý a zatrhnul to. Proto bylo přikročeno k plánu B: Když to nemůžeme obsadit, tak to pokoříme. Jak jsme si ujednali, tak jsme taky vykonali. Postavili jsme se pěkně do řady a slavnostně jsme to celé pomočili. (Ano, i bez toho, aniž by mi to někdo psal, dobře vím, že jsme byli idioti.)

Potom jsme naskákali do aut a vydali se na cestu domů. Jura s Alčou odjeli celkem v pohodě, ale my jsme měli problém. Začali jsme se hlasitě dohadovat, kdo pojede vepředu. To jsme nakonec vyřešili tím, že jsme si tam posedali všichni. (Ano, pořád idioti, kteří zaslouží na držku.)

Samozřejmě přišlo to, co muselo přijít. Jak jsme totiž stáli před tou policejní stanicí a křtili ji, tak jsme si nikdo neráčili všimnout, že tak konáme pod kamerami, které čučí přímo na nás. Neujeli jsme ani půl kilometru a dohnalo nás komando s blikajícími modrými majáky. Bylo jasné, že tenhle boj jsme prohráli. Adamičovi nezbylo než poslušně zastavit.

Jediný, komu se nějakým zázrakem podařilo dostat se na zadní sedačky, a ještě se připoutat, byl Hanes.

Já, Steny a Ondra jsme byli propletení kolem Adamiče a to bylo složitější. Teprve když jsem se dostal ven, mi plně došlo, jaké manévry jsme spustili. Dvě auta státní a dvě městské policie.

Policajti z nás měli spíš srandu. Čekali jsme, že na nás vlítnou a dají nám co proto, ale k tomu nedošlo. Když dali Adamičovi dýchnout a zjistili, že je střízlivý, tak nám jenom vynadali a nechali nás být.

Adam navíc dostal otázku: „Pane řidiči, kolik osob smí jet ve vozidle vepředu?

Adam: „Pouze dva.“

Správně a kolik vás jelo?

„Pouze pět.

Správně. Jak jste se tam sakra všichni vešli?

Nemám tušení, nemám tušení.

Ondra to odnesl nejvíc. Jemu jedinému totiž bylo na kamerách vidět do obličeje a proto, prý preventivně, dostal za celou partu pětikilo pokutu. Nakonec nás pobavili samotní policisté, když jeden z nich schovával alkoholtester do kufru a druhý ho praštil dveřmi, které chtěl zavřít. To byla groteska.

Nutno dodat, že chlapi v uniformách nás mohli osolit víc a neudělali to. Dodneška si to nedokážu vysvětlit. Možná jim to přišlo ještě vtipnější než nám. Tenkrát jsme je i tak nesnášeli, ale s odstupem času klobouček.

Po dopadení policií. Zleva Adam, Ondra, Já, Steny a Jura. Dole Hanes...

Co se týče toho, jak jsme se chovali, teď nad tím jenom kroutím hravou. Byli jsme magoři a nechápu, že jsme nějaký z těch průserů neodnesli víc. Tahle akce byla jedna z nejlepších, co jsem s Fly zažil. Potom už to totiž začalo jít do kopru.

Myslím, že to bylo i naposledy, co jsem viděl Ondru. Toho jsem od doby, co píšu o Fly, dost opomíjel a to neprávem. Ondra s námi totiž byl od začátku a udělal dost práce. Neodmlouval, když ho někdo pro něco poslal a byl to dobrý kamarád. Všechno to pro nás dělal zadarmo a s nadšením.

Jedné noci roku 2013 šel Ondra po cestě mezi Šumperkem a Bratrušovem, kde ho přejelo auto. Taková je oficiální verze tak, jak jsem ji slyšel. Druhá verze zní, že ho ještě předtím srazilo jiné auto a řidič ujel. Netroufám si tvrdit, kde je pravda a Ondrovi to už život nevrátí. Když budete směrem od Šumperku přijíždět do Bratrušova, po pravé straně má pomník.

Kamarádi mu ve studiu Davida Spilky v Olomouci složili a nahráli písničku na rozloučenou. Zpívá ji náš basák Hanes.

Nebudu si hrát na to, jak jsme s Ondrou byli nejlepší kamarádi, na to jsme se znali příliš krátce. Něco jsme spolu ale zažili a nebylo toho málo.

Písnička se jmenuje: Nechám tě jít a odkaz na youtube najdete dole pod článkem…

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Holešov

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz