Jsem zpět...

20.07.2017 17:59

Jsem zpátky. Asi vám nedokážu vysvětlit, proč po tak dlouhé době. Nejspíš mi chyběla motivace ke psaní, ale hlavní důvod je ten, že jsem zmatený. Snažím se vám popisovat události, které se odehrály před osmi lety a už si je skoro nepamatuju. U Thermitu jsem si pomáhal pohlížením profilu kapely na bandzone, který zatím nikdo nesmazal. Profil kapely Fly byl ale bohužel odstraněn hned po ukončení její činnosti a tím narážíme na problém.

Já si všechny ty akce a koncerty nepamatuju a už vůbec nevím, kdy se co odehrálo. Naštěstí jsem našel v počítači pár starých fotek a plakátů. Budu trochu skákat v čase a když si vzpomenu na něco dalšího, tak se k tomu určitě vrátím.

Než se vrhnu do dalšího vyprávění, budu se chvíli věnovat důležitému zlomu ve svém hudebním životě. Někdy během příchodu k Fly jsem si pořídil novou kytaru. Byla to třetí a poslední kytara v mém životě, kterou jsem si koupil jako novou.

Po odchodu z Thermitu jsem potřeboval změnu a tu jsem udělal poměrně radikální. Místo svojí Epiphonky za dva a půl litru jsem si pořídil ESP-LTD Les Paul. Byla to signatura Jamese Hetfielda z Metallicy. Stála asi pětadvacet tisíc a stala se nejdražším nástrojem, co jsem si kdy vůbec pořídil.

Stejně jako obě předchozí kytary mi ji přivezla zásilková služba. Jo, jsem ten typ idiota, co si koupí nástroj za desítky tisíc, aniž by ho předtím vůbec vzal do ruky.

Těšil jsem se na ni jako malé dítě. Když potom přišla, nastalo obrovské zklamání a zděšení. Když jsem totiž otevřel futrál, který jsem si k ní koupil, myslel jsem, že mě snad trefí šlak. Kytara totiž vypadala trochu jinak, než na fotkách. Větší průser byl, že když jsem ji poprvé vzal do ruky, tak jsem zjistil, že mi ale vůbec nesedí. Byla hrozně těžká, hmatník byl nepoddajný a celkově byla divná.

To byl průser, protože byla drahá a fakt jsem se na ni těšil. Ano, přátelé, poprvé jsem vybral špatně a zrovna ten nejdražší kousek za celou kariéru.

Jenže co teď? Rozhodl jsem se, že jí dám šanci a kdyby to bylo špatné, tak ji vrátím nebo prodám. Hned druhý den jsem koupil struny, na které jsem hrál celý život a vydal se do Šternberku na Conspiho zkušebnu. Pamatujete si ještě manažera Thermitu Conspiho? Ten měl svoji zkušebnu vedle zkušebny Thermitu, který v lednu 2009 ještě pořád zpíval svoji labutí píseň. Tentokrát už beze mě, bubeníka Romana a basáka Hraběho. Tři pětiny kapely byly fuč a Thermit umíral.

Conspi zrovna rozjel svůj death metalový projekt, ve kterém angažoval Roman na bicí a na basu Hejďáka z Pandory. S Hejďákem jsme se skoro neznali a nevěděli jsme, že se sejdeme v Korea Punk. Conspi měl 100 wattového Marshalla a na tom jsem chtěl svoji kytaru ozkoušet.

Bylo strašně zvláštní, že když jsem u Conspiho svoji Éespéčku vytáhnul, tak vypadala tak nějak sexy. Když jsem ji potom zapojil do toho parádního komba a opřel se do ní, totálně mě odzbrojila.

Zapomněl jsem vám říct, že měla aktivní snímače. Ty fungovaly tak, že vzadu na kytaře byl kryt, pod kterým byla schovaná baterka a ta ty snímače napájela, takže byly silnější a živější než ty klasické. Jak byl obrovský rozdíl mezi tranzistorovým a lampovým kombem, tak nějak podobně to bylo mezi klasickými a aktivními snímači. Neodpustilo mi to vůbec nic a naučilo mě to hrát. V kombinaci s hybridním (Pololampovým!) nebo lampovým kombem, či zesilovačem, to hrálo krásně. Byla tam baterka, kterou jsem měnil snad jenom jednou.

Vyklubala se z toho láska jako trám, a jelikož jsem byl muzikantské hovado, tak se ta kráska několikrát topila v pivu i jiných nápojích a jednou se mnou i letěla z pódia do lidí, kde lidi nebyli. Stalo se to v kulturáku v Dálově, kde proběhl legendární poslední koncert Thermitu.

Živě si pamatuju i akci v Úsově, což bylo prakticky za barákem. Hráli jsme tam v roce 2010 s Korea Punk a už jsme v okolí měli jméno. Parádní punková pařba v poměrně natřískaném kulturáku, kde s námi excelovali i naši kámoši Trubadoors. Vzhledem k tomu, že na akci hrála i dívčí kapela, která se dostala do finále X-factoru (Fakt už nevím název!) bylo docela plno.

Na téhle akci se během jedné z písniček naše kytaristka Háně naprosto suverénně vykousala s nějakou buchtou z publika. Hledíme na sebe s Romanem, hledíme na sebe s Hejďákem a spouště foťáků cvakají.

Bylo běžné používat zámky na popruhu, aby nevypadávala kytara. Já jsem je ale z nějakého důvodu neměl, takže jsem nemohl používat tuto vymoženost. Po jedné písničce jsem se spokojeně protahoval s rukama za hlavou a kytara letěla k zemi!

Protože jsem byl ještě větší blbec, než všichni doufali, neměl jsem na kytaře ztlumené poťáky. (Potenciometry, ovladače hlasitosti a tónové clony!) Jak kytara spadla z té výšky, tak ven do beden rána jako kráva! Lidem v sále to málem urvalo hlavu a všichni, včetně mojí kapely, na mě hleděli, co jsem to za kokota. Dodnes jasně slyším, jak zvukař na druhé straně sálu řve: „Co to je, ku.va, za pí.u?“ Co na to říct? Snad raději nic.

Něco podobného se mi podařilo o týden později. Opět jsme hráli s Trubadoors, tentokrát o pár kilometrů dál, v Šumperku. Tam jsme se tenkrát tak zjebali, že jsem nějak ztratil rovnováhu a kytarou sestřelil svůj mikrofon mezi lidi. Opět rána a zvukař přející si moji smrt.

Po akci v Úsově se tenkrát odehrály události, kterých jsem dodnes nepřestal litovat, a ještě se o nich dozvíte. Na akci v Šumperku už se Korea Punk pomalu rozpadal. Přišel mezi nás někdo, s kým jsme neměli zkušenosti a neustáli jsme to. Tím někým byla Yoko Ono, ale ke všemu se dostaneme časem.

Pravdou je, že jsem si tuhle kytaru zamiloval a zůstala semnou několik let. Když jsem ji po smrti Korea Punk s těžkým srdcem prodával, měla jediný šrám. Byl to ten od mikrofonu v Šumperku...

Takhle jsem ji uviděl, když jsem ji rozbalil. Nechápu, jak se mi mohla nelíbit...

Ty škrábance byly součástí signature verze a byly parádní...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Jsem zpět...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz