Řev z pískoviště...

27.07.2017 14:51

Na začátku roku 2009 jsme s Fly měli nahrané demo a spoustu sil a nadšení. Co jsme ale neměli, byly koncerty. Udělali jsme tedy to, co většina nechtěných kapel…jeden jsme si zorganizovali sami.

V Šumperku jsem hrál celkově ve třech klubech. První bylo Háčko pro uklízečku s Thermitem. Tam jsem se podíval i s Fly. Druhý byl Music Machine, kde jsme dvakrát hráli s Korea Punk a kromě kytary a komba mi tam ukradli snad úplně všechno. Třetí a rozhodně nejlepší byl RC Kotelna. Netuším, jak se to teď jmenuje a jestli to ještě stojí, ale já si to pamatuju takhle.

Rád bych vám teď vyprávěl o prvním ze dvou koncertů na Kotelně, ale bohužel si z toho skoro nic nepamatuju. Co si ale pamatuju dobře, bylo, že při tomhle koncertu, jsem poznal kapelu, se kterou se na několik let spojil můj hudební život.

Tenkrát začala frčet hudební soutěž Skutečná liga. Už nevím, proč jsme se tam nepřihlásili, ale nejspíš nebylo o co stát. Nikdo mi nikdy nevymluví, že tyhle soutěže nejsou ani tak o hudbě jako o tom, jak umíte šaškovat. Taky jsem úplně nepochopil kritéria, podle kterých se kapely vybíraly.

Později mě začal zarážet i přístup organizátorů. Slyšel jsem něco podobného z více stran, ale moc jsem tomu nevěřil, dokud se to nestalo i kapele mého táty. Jeli do Prahy a zůstali trčet v dopravní zácpě. Volali tedy organizátorům, zda by bylo možné o pár minut posunout vystoupení z důvodu dopravní situace a bylo jim dost nevybíravým způsobem odseknuto, že nikoliv. Možná to byl jenom ojedinělý exces, ale můj názor je, že když se chce, tak se s trochou ochoty dá vyřešit všechno.

Když jsem na internetu sledoval záznamy z jednotlivých kol, v jednom z nich se objevilo něco, co hravě překonalo všechno, co doté doby Česká hudební scéna viděla a položilo to základy žánru, kterému se později začalo říkat Crazy-punk.

Tahle parta vystupovala pod názvem: Koblížci! Řekl bych, že to byla jediná kapela, která ten Crazy-punk hrála. Živě si pamatuju, jak jsem seděl u počítače a říkal jsem si, že to snad ani není možné. Borci předvedli šílenou show. Váleli se po zemi, skákali a udělali ze sebe totální idioty. Kdyby mi v tu chvíli někdo řekl, že tahle parta dojde až do finále Skutečné ligy, za rok ji vyhraje a o pár let později si v přímém televizním přenosu dokráčí pro Českého Slavíka, asi bych myslel, že se dočista zbláznil.

Koblížci s nadsázkou řečeno šokovali celou republiku. Odehráli jsme s nimi několik koncertů s Fly a potom spoustu s Korea Punk. Spřátelili jsme se a došlo to až tak daleko, že jejich zpěvák a basák Filip, zaskočil na jednom koncertu na basu za Roberta. Koblihy hrály i na našem křestu desky Korea Punk.

Je pravda, že je hodně lidí a muzikantů nemělo rádo. Asi i chápu proč. Byli slavní, ale to hlavně u mladých holek a pro ortodoxní pankáče byli vždycky jenom kinderpunk. Postupem času se z nich ale stali výborní muzikanti a jejich koncerty stály za to.

Jejich pověsti moc nepřidalo ani to, jak se chovali v televizi a při rozhovorech. Můj názor je, že byli prostě sví a zachovali si tvář, a to až do konce. Vystupovali na největších festivalech a neustále byli někde v televizi. Vrcholem jejich kariéry bylo vítězství v anketě Český slavík v kategorii Objev roku. Když se pak začali rozpadat, což nakonec vyvrcholilo ukončením činnosti v roce 2016, už jsem dávno nebyl aktivním muzikantem. K tomu všemu se dostaneme časem.

Jsme v roce 2009 a já poprvé slyším o kapele Koblížci. Protože byli ze Šumperku a někdy v té době vydali první cd Řev z pískoviště, tak Stenyho napadlo, že je pozveme.

Vždycky bylo mým zvykem vyprávět všechno tak, jak se to skutečně odehrálo a to udělám i tentokrát. Steny kluky z Koblížků znal a za celou tu dobu, co jsem byl ve Fly, na nich nenechal nit suchou. Padaly sprosté výrazy a pomluvy. Nemám tušení, proč mu tak vadili, ale řekl bych, že to bylo jejich úspěchem. Proto pro nás všechny bylo překvapením, když Steny řekl, že je pozveme. Bylo nám okamžitě jasné, že je to jenom proto, že na ně přijdou lidi.

Už si nepamatuju datum ani ostatní kapely. Akce pro mě byla výjimečná, protože na ni přijel můj kamarád ze Skotska Míša Eid. To je ten, jak mi tvrdil, že jednou bude neurochirurg a dotáhl to až na dětskou onkologii do Brna. Jeden z nejlepších lidí, které jsem měl tu čest poznat. Vždycky říkal: „Hele, až budete hrát ve Wembley, tak jedu s váma.“ Tak jsem mu jednoho krásného dne zavolal: „Míšo, Wembley to sice není, ale je to solidní rockovej pajzl v Šumperku, jedeš?

Míša přijel. Na akci se dostavil i první basák původního Korea Punku Mičus, takže samá vybraná společnost.

Dorazili jsme do klubu, kde jsem se konečně seznámil s Filipem, Josiem, Brandym a Robertem z Koblížků. Všechno to byli blázni, ale rozhodně v dobrém slova smyslu. Vždyť Filipovi bylo patnáct a ostatním možná o rok víc. Prostě se chovali úměrně ke svému věku, což jsem se třeba já dodnes nenaučil.

Standa kolem nich běhal a s každým byl kamarád. My ostatní jsme si ale vyměňovali pohledy, jestli to myslí vážně. Myslel.

Ze samotného koncertu si pamatuju jenom to, že tam bylo hodně lidí. Kotelna není kdovíjak veliký klub, ale bylo plno. Tah s Koblížky se ukázal jako dobrý nápad. Show jsme asi udělali pěknou a konečně jsme se dostali do povědomí. Bohužel se ale začínalo ukazovat, že bude problém se Stenym.

Problém to byl neřešitelný. Steny si postupem času ve Fly vybudoval nezničitelnou pozici. Zkušebna byla domluvená přes něho a aparatura byla taky jeho. To by tak nevadilo, kdyby se z Fly postupem času nestali: Steny a kapela.

Hrály se jenom písničky, co složil Steny a nic jiného nepřicházelo v úvahu. Skládal hlavně texty a hudba se potom dělala na zkušebně. Drtivá většina kytarových riffů ale byla jeho. Bylo to tak z jednoho prostého důvodu. Kdykoli jsme já nebo basák Hanes něco přinesli, Steny to smetl ze stolu. Zároveň sám hrál všechny vyhrávky a sóla, což byla blbost, vzhledem k tomu, že byl zpěvák.

Takže jsem hrál druhé housle a doprovodnou kytaru. Steny dokonce zařízl i plánovanou realizaci písničky Ztracenej, kterou jsem kdysi složil a hrávali jsme ji s Thermitem. S odstupem času toto hodnotím jako super, protože s Korea Punk se písnička Ztracenej stala hitem. Nejsmutnější na tom ale bylo, že čím víc jsem poznával Stenyho, tím víc se mi začalo stýskat po Sláďovi s Erikem a Thermitu...

Na téhle akci mi zvukař postavil mikrofon...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Řev z pískoviště...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz