Korea punk vstávají z popela-Part 3...

16.12.2018 12:53

Minule jsem vám popisoval první nahrávací den a taky to, jak mě okradli. Bicí jsme tedy měli nahrané a následovala baskytara. Na tu jsem nikdy nehrál, ale od kámoše Roberta ze zábavové kapely Pandora jsem měl jednu půjčenou a měsíc v kuse před natáčením jsem na ni denně poctivě cvičil. Platí, že když umíte na kytaru, basu byste bez větších problémů měli zvládnout taky. Klasická basa má sice čtyři struny, ale basové akordy vychází z těch kytarových.

Roman po natočení bicích odjel, protože ráno musel do školy, ale já jsem měl týden dovolenou, takže jsem ve studiu zůstal. Tenkrát tam David ještě neměl vybudované ubytování, ale nabídnul mi, že klidně můžu přespat přímo ve studiu.

Tam mi rozložil gauč, donesl mi nějakou deku a docela slušně to tam zařídil. Jako třešničku na dortu mi přinesl televizi a Playstation. To byl panečku servis. Až jsem si začal myslet, že se mnou David má nějaké postranní úmysly. K mým obavám přispělo i to, že si ke mně přisedl na gauč a povídá: „Zachy? Na tomhle gauči jsem klátil hromadu holek a přede mnou můj táta.“ Naštěstí jsem se ho nemusel ptát, co tím vlastně chtěl říct, protože se zvedl a odešel.

Asi do půlnoci jsem pařil na Playstationu a pak jsem spal jako miminko. Ráno se ve studiu objevil Robert, který mi přivezl basový aparát a svoji basu Dean. Byli jsme domluvení, že mi to všechno na natáčení půjčí, ať to trochu stojí za to. Pomohl Davidovi s nastavením a odjel do práce. Kdybych tehdy věděl, že se hned druhý den vrátí a už se ho nikdy nezbavíme…

Zpočátku jsem s Robertovou pětistrunnou basou měl trochu problémy, protože jsem prostě žádný baskytarista nebyl, bolely mě z těch tlustých strun prsty, zavazela mi pátá struna a k tomu ta basa měla aktivní snímače, takže byl slyšet každý přehmat. Nakonec jsem ale dokázal všechno nahrát.

Ten den jsem už jel domů, protože jsem potřeboval sprchu a trochu toho pohodlí. Druhý den jsme se domluvili s Robertem, že mě vyzvedne a pojedeme do studia spolu. Původně jsem si myslel, že si Robert chce jenom vzít svoje věci, ale jak už jsem psal, tak nějak se rozhodl, že bude součástí kapely a zapomněl nám to oznámit.

Ráno se Robert objevil u mě, nabral mě a jeli jsme pro Romana, který se rozhodl, že na školu prostě sere, protože kapela je důležitější. Nutno říct, že kapelu jsme v tu chvíli tvořili jenom my dva plus Robert, o kterém nikdo nevěděl, co vlastně pořád pohledává v naší blízkosti.

Roman už toho podle všeho má dost...

Budoucí Korea punk...

Pro nahrávání kytar jsme s Davidem měli domluvené půjčení aparátu. Chtěli jsme, aby to prostě stálo za to. Nakonec jsem nahrával na kytarový zesilovač Hughes and Kettner a vážně si už nepamatuju, co k tomu bylo za reprobox.

Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím trochu sžil, protože to bylo poprvé, co jsem ve studiu hrál na lampový aparát a ten vám nic neodpustí. Je tam slyšet každá chyba, každý pohyb po strunách, který tam nemá být. Když si k tomu připočtete moji kytaru ESP-LTD s aktivními snímači, tak v rukou ne zrovna zdatného kytaristy, se jednalo o něco vražedného.

Celou dobu, co píšu tenhle článek, přemýšlím nad popiskem, ale na nic jsem nepřišel...

Dobře to dopadlo. Sice jsem s tím bojoval, ale natočil jsem doprovody a odpoledne i vyhrávky. Nějaká sóla jsme jako punkrocková duo kapela nevedli. To hlavně proto, že bych něco takového stejně nebyl schopný zahrát.

Po obědě Robert s Romanem odjeli, už ani nevím kam, ale oba museli pryč. Já jsem ještě zůstal, abych nahrál ty vyhrávky. Tady se sluší dodat, že David vymyslel a donutil mě nahrát pěknou vyhrávku ve stylu Blink 182 v písničce Laciný holky.

Večer jsem byl tak unavený, že si ani nepamatuju, jak jsem se dostal na vlak domů…

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Korea punk vstávají z popela-Part 3...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz