Kosov...

15.10.2017 10:41

Psal jsem o koncertu v Šumperku a o těžkém vstávání následujícího dne. Nezbylo nám ale nic jiného, než se dát dohromady a vyrazit směr Šumperk. Tam už na nás čekal Adamič s autem, aby naložil zbytek kapely a přepravil nás do Kosova na další koncert.

Štěstí bylo, že vlak v Šumperku končil, protože jsem v něm usnul. Než mě stihli poslat zpátky na Olomouc, naštěstí zasáhnul průvodčí, který mě probudil. Adamič mě a zbytek kapely vyzvednul před zkušebnou nedaleko vlakového nádraží. Ještě předtím stihl z klubu Kotelna zachránit naše věci z předchozí noci.

Tak jsem poznal vesničku se zvláštním názvem Kosov. V tu osudnou sobotu se tam konaly nějaké závody na kolech a akce měla doprovodný program. Jelikož tam náš bubeník Adamič byl něco jako starosta, byli jsme pozvaní jako hlavní kapela. (Jediná kapela!)

Plakáty na akci byly po celém Kosově a širokém okolí. Na těch doslova a do písmene stálo: Od 21:30 vystoupí legendární kapela Fly!!!

Těžko říct, jestli měli strach, že je Adamič pošle někam do dolů nebo co, ale ty plakáty vážně vylepili.

Do prdele, vážně? Nás někdo označil jako legendární kapelu už po pár měsících činnosti? To jsem ještě netušil, že tam opravdu budeme za celebrity.

Plakát na akci...

Přijeli jsme tam a zřídili si základnu u Adamiče doma. Měli rodinný dům a k tomu obrovský pozemek, na kterém stál ještě jeden domek. V tom jsme si udělali šmajchlkabinet.

Večer jsme už byli relativně ve formě a vyrazili jsme do boje. Měli jsme hrát na afterparty v kosovské hospodě. Pokud si dobře pamatuju, hrálo se v patře, kde byl takový malý sál a v něm se to všechno mělo odehrávat.

Už na první pohled bylo jasné, že akustika nebude stát za nic a nebylo tam ani podium. Začaly mě přepadat obavy, že mě čeká další Dálov. Pamatujete na koncert Thermitu v Dálově? Je pravdou, že v Dálově pódium bylo a masakru stejně nezabránilo. Jeden koncert bez podia jsem ještě zažil na křestu desky Korea Punk, ale to byla zase jiná divočina.

Zpátky do Kosova. Bral jsem to jako takovou odpočinkovou sranda akci po šíleném pátku. Adamič nás varoval, že v Kosově to bývá dost divoké, ale mysleli jsme si svoje. Nachystali jsme si věci, začali doplňovat tekutiny a čekali na ty davy.

K našemu úžasu se ty davy opravdu ukázaly. Ten malý sál se zaplnil k prasknutí! Bylo tam tak plno, že nám lidi v první řadě viděli skoro do až žaludku, když jsme otevřeli pusu. Došlo samozřejmě i na to, co jsem očekával od prvního okamžiku. Jak jsme to rozjeli, dav se dal do pohybu a okamžitě se smazal rozdíl mezi prostorem pro kapelu a prostorem pro publikum. Byl to ale nářez a rozhodně to řadím mezi svých deset nejlepších koncertů.

Bohužel nemůžu poskytnou popis koncertu, protože si ho nepamatuju. Zato můžu docela podrobně popsat, co se dělo po něm.

Někdo rozhodnul o tom, že se celý ten dav přesune na pokračování k Adamičovi. Každý dostal do ruky kus aparatury a celé to procesí se vydalo na pochod vesnicí. Kromě kapely. My jsme vylezli na střechu Adamičovy Felicie a celé jsme to uzavírali. Psal se rok 2009 a chytré telefony neexistovaly nebo jsme je neměli. To je škoda, stálo to za záznam.

U Adamiče se rozjela solidní párty. Tady mi všechno splývá, protože se začalo opravdu hodně pít. Pamatuju si, že jsem našel Adamičova Fichtla. Pamatujete, jak jsme se moc nemuseli s naším zpěvákem a kytaristou Stenym? Tady šlo všechno stranou, byl to přece Fichtl!

Naskočili jsme na to a nějak se nám to i podařilo rozjet. Shodli jsme se, že bude menší zlo, když budu řídit já. Nikdy jsem na motorky nebyl a netušil jsem, jak se na tom vůbec řadí. Kupodivu to ale jelo, a docela rychle. Nějak jsme dojeli na konec vesnice a rozhodli jsme se, že už stačilo. Když jsem to ale chtěl otočit, tak jsem to poslal přímo do škarpy.

To znamenalo dva problémy. První byl, že ten příkop byl hluboký a druhý, že byl plný ostružin! Správně, narvali jsme to do keře s ostružinami! Nepřeju vám vidět, jak jsme vypadali.

Fichtl nám z té díry samozřejmě vytáhnout nešel, takže jsme začali zoufale volat o pomoc. Tohle volání slyšel náš basák Hanes. Po tom, co se nám pořádně vysmál, jsme společnými silami zase dostrkali Fichtl zpátky na cestu.

Po důkladné kontrole jsme zjistili, že nejsme zranění a Fichtl taky ne. Vydali jsme se tedy na cestu zpátky. No a jelikož jsme z Moravy a nepoučitelní, tak jsme na něj pro jistotu naskákali všichni tři. Tentokrát řídil Hanes a dovezl nás v pořádku až domů. Tam to s námi ještě pro jistotu čelně narval do hromady dlaždic, které měl Adamič připravené na novou příjezdovou cestu.

Nejsem schopný si vysvětlit, jak jsme i tohle přestáli bez vážnější zdravotní újmy. Když Adam viděl, jak vypadáme, tak nám strašně vynadal a raději dal Fichtl pod zámek.

Ráno stálo za to. Když jsem se na sebe podíval do zrcadla, málem jsem se složil. Měl jsem celý obličej pořezaný od ostružin, a ještě k tomu solidní monokl. Kde jsem k němu přišel, jsem se nikdy nedozvěděl. Všude po domě se váleli lidi. Slovy klasika: Slušnej mejdan.

S odstupem času nad tím vším kroutím hlavou. Nechápu, jak jsem mohl přežít svoje mládí. Tento blog ale má být o tom, co sem zažil, ne o uhlazeném kravaťákovi. Moje oblíbené přísloví praví: Raději se usouložit k smrti než pak v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy.

Svět není doma u počítače. Je tam venku a čeká jenom na vás…

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Kosov...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz