Listopad 2008 2 část...

17.03.2017 10:04

Skončili jsme u smrti křečka a celokapelního smutku. Nemohli jsme však ztrácet čas truchlením, protože nás čekala Chropyně s kapelou Calibos.

Na tohle jsme se moc těšili. Calibos byla, je a navždy bude Olomoucká metalová legenda s velkým L. Jenže v době, kdy jsme se potkali na společným pódiu, už se jednalo jenom o torzo této kdysi slavné bandy. V tu dobu totiž zrovna z kapely odešel její zpěvák a ikona Mirek Spilka. Ano, tady se sluší podotknout, že Mirek Spilka je otec Davida Spilku.

Tady vám hodím oslí můstek k pozdější kapele Korea Punk. Náš budoucí basák Hejďák, mi jednou povídal, jak na Calibos chodil do Šternberka, do kulturáku, jako patnáctiletej pankáč. V tu dobu ještě nemohl tušit, že si jednou s Calibosem zahraje na společným podiu, coby basák kapely Pandora. No a taky nemohl tušit, že se naskytne u nahrávání cd Korea Punk v nahrávacím studiu ve sklepě u Spilků doma. Nemohl dokonce tušit ani to, že se Mirek Spilka hlasově zúčastní nahrávání úvodu písně Katka. Tohle všechno ale mělo přijít až za pár let.

V době, kdy jsme Calibos poznali zrovna zuřila krutá válka mezi Mirkem Spilkou a zbytkem kapely. Kdo si to období pamatuje, tak ví, jak nechutný to bylo. Obě strany se vzájemně napadaly přes sociální sítě, média a pálily ze všech dostupných zbraní. Výsledkem toho byl na jedné straně dál pokračující Calibos bez Mirka Spilky a bubeníka, co odešel společně s ním. Na druhé straně Calibos M.S jak si svoji novou kapelu Mirek nazval.

No a fanoušci se stali rukojmí toho všeho. Celý to jako přes kopírák připomíná aféru kapely ZakázanÝ ovoce. Na tu už jsem se díval z dálky, jen jako nezůčastněnej divák. I to stálo za to, protože sledovat svoje kámoše, jdoucí si navzájem po krku, vážně stojí za to.

Hlavní důvod, proč to tak rozebírám, je ten, že vedlejší ztráta občanské války Calibosu, byl rozpad Thermitu! Pokud jste celou tu dobu čekali na impulz k našemu konci, tak dneska jste se konečně dočkali.

Chropyně se v budoucnu zapíše do historie mnohem černějším písmem, než byl konec kapely Thermit. V roce 2011 se na ní vyřádí jeden z největších požárů v historii České Republiky se škodou v řádech stovek milionů korun.

Ale zpátky k příběhu. Vyrazili jsme ze Šternberka ve strašným stavu. Podepsal se na nás koncert v Olomouci den před tím a taky zapíjení žalu za Sláďovýho křečka, kterej položil na oltář svobody to nejcenější.

Když jsme dorazili do Chropyně, kam s námi jela snad celá Sláďova rodina, byli jsme mile překvapeni. Pěknej útulnej klubík s roztomilýma barmankama a všechno bylo nachystáno na luxusní párty.

Calibos už byl na místě a tady se opět shledáváme s naším přítelem Oslomrdem. Pamatujete na Oslomrda? Je pravda, že on už jednou v Calibosu hrál, ale netušil jsem, že to s ním někdo zvládne i podruhé. Válečný stav některých členů kapely Thermit s Oslomrdem nikdy zrušen nebyl, ale pro tento večer bylo alespoň uzavřeno příměří.

No a tady taky nastalo moje největší dejavu a taky jsem si uvědomil, že éra, byť i sebeslavnější kapely, jednou skončí. Tady doporučuju k poslechu písničku Nikdo nepřišel od kapely Starý pušky.

Ten večer jako bychom se znovu ocitli v šumperským H-clubu. S tím rozdílem, že se před náma nešourala ani ta uklízečka. Ten večer totiž nepřišel vůbec nikdo. Ani jeden jedinej člověk! Co se nás týče, čert to vem. Přece jenom nás ve Zlínským kraji nikdo neznal, ale sakra, kapela Calibos byla legenda, byť rozbitá a táhnoucí jednu nohu za sebou. Tohle bylo smutný, moc smutný.

Věřte tomu nebo ne, ale z tohoto večera se nakonec vyklubala asi nejlepší akce kapely Thermit. My jsme se totiž s Calibosem domluvili, že kašleme na lidi a uděláme si koncert pro sebe navzájem. Takže jsme se prostě kolektivně ožrali jako hovada a po důkladné dělostřelecké přípravě jsme přešli do útoku. My jsme to odpálili jako první a tady nastala komická situace. Všichni jsme to pojali jako normální koncert, až na basáka Hraběho. Ten si totiž oblíkl odpornej svetr po pradědovi snad ještě z první války a že na to prostě sere. Takže jsme tam stáli my jako ze žurnálu a vedle nás Hrabě, kterej vypadal jako by právě přišel z pole! Po asi dvou písničkách si to naštěstí rozmyslel a ten hroznej svetr sundal.

Na naše pojetí celé akce úžasně zareagovaly barmanky a vytvořily nám luxusní publikum. Po nás to rozjel Calibos a pařili jsme pro změnu my. Možná to všechno zní šíleně, ale pro mě to bylo to nejhezčí, co jsem s Thermitem zažil. Krásná a uvolněná atmosféra bez žádných konfliktů.

Bohužel, když je moc hezkýho, tak se to musí zákonitě podělat. Nedlouho po akci jsem se totiž dozvěděl něco, co dnes s odstupem mnoha let už dokážu pochopit, ale tehdy jsem to bral jako nůž do zad od kamaráda, jestli jsme v tu dobu vůbec ještě kamarádi byli.

Za boha si už nedokážu vzpomenout na přesnej řetězec událostí, tak budu trochu vařit z vody. Týden po akci se konala zkouška, která byla divná. Nedokážu to tak úplně popsat, ale byla tam taková ta atmosféra, kde se jeden druhýmu skoro nedokáže podívat do očí. Erik byl divnej, Sláďa byl divnej a nejdivnější ze všech byl Conspi.

Já jsem na zkušebně dělal, že jsem si ničeho nevšiml, ale potom, ve vlaku na cestě domů, jsem na Conspiho nastoupil. No a z něj vypadlo, že zjistil, že Erik byl na konkurzu na zpěváka Calibosu!

Okamžik, kdy jsem se to dozvěděl, si pamatuju přesně. Venku pršelo a ve vlaku bylo najednou takový to tíživý ticho. Nikdo neřekl ani slovo a bylo to prostě zlý.

Jak říkám, dneska už dokážu pochopit, proč Erik na ten konkurz šel. Byl to přece Calibos a Erik na to měl.

Možná bych teď mohl odbočit a připomenout příběh kapely, která se účastnila soutěže Československo má talent. Kapela dohrála a jeden z porotců řekl, že super, ale že mají zájem jenom o zpěvačku. No a zpěvačka před stovkama tisíc lidí u televizních obrazovek vrazila kudlu do zad dlouholetým spoluhráčům, kteří ji vlastně udělali a šla dál sama. Pamatuju si na výrazy členů té kapely, když to udělala. Tenkrát jsem si s úžasem říkal, jak se asi musejí cítit.

No a přesně takhle jsem se teď cítil já. My jsme v té době s Erikem rozhodně nebyli kamarádi s velkým K. Řekl bych však, že jsme se respektovali. Nebo alespoň já jeho ano. Pro mě to byla nepochopitelná zrada. A nejvíc mě sralo, že jsem se o tom dozvěděl náhodou. Sláďa to už nějakou tu dobu věděl a nikomu nic neřekl. Myslím, že moc dobře věděl, že jako kapelník selhal a samotnýho ho to sralo.

Teď si nechci vymýšlet a zůstanu neutrální. Přiznávám, že už si moc nepamatuju, jestli Erik neuspěl, nebo si to rozmyslel. Nicméně se to provalilo a už to nešlo vzít zpátky. No a tady nastal osudovej zlom. Náš manažer Conspi se totiž rozhodl nevměšovat se a nechat nás, ať si to vyřešíme sami. A to byl konec Thermitu, protože sami jsme to vyřešit nemohli.

Jsem si jistej, že kdyby tenkrát Conspi zasáhl a řekl dost, všichni se chováte jako kokoti, tak by nás to asi zachránilo. On tu moc rozhodně měl, ale rozhodl se ji nevyužít. Někdy je totiž největší ukázka vaší síly právě to, že svoji moc nevyužijete. Jeho rozhodnutí ale mělo velikej vliv na životy nás všech. Ať už hudební nebo osobní. Pro Thermit každopádně znamenalo naprostou katastrofu.

A pak už přišla zkouška kapely. Ta poslední, kde jsme byli všichni. Na té si vzal slovo Erik a všem oznámil, že byl na konkurzu u Calibosu a že si to rozmyslel, že se všem omlouvá a tak podobně. Neudělal to proto, že by chtěl být upřímnej. Udělal to proto, že mu nic jinýho nezbývalo. Jak už jsem řekl, nepamatuju si, jestli ho nevzali, nebo si to vážně rozmyslel. Já už jsem mu ale nevěřil ani slovo. Tenkrát jsem to vzal strašně osobně. S odstupem času uznávám, že to ode mě bylo přehnaný a dětinský. Prostě jsem to ale nemohl nechat být. Proto jsem jim oznámil, že chci hlasovat o Erikovu setrvání v kapele!

Tam mi Sláďa vyrazil dech, když řekl, že se o ničem hlasovat nebude a Erik zůstává. Demokracie v praxi! Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem se ani nezmohl na odpor. Po zkoušce jsem zůstal sám na zkušebně a pořád dokola jsem si hrál punkrockový písničky Punk Floidu a jiných oblíbených kapel. Ten večer se ve mě něco zlomilo. Právě tehdy jsem si totiž uvědomil, že moje srdce bije pro punkrock a ten chci hrát.

Po té zkoušce se kapela nacházela ve strašným stavu. Nikdo to sice neřekl nahlas, ale Conspi už věděl, že je konec. On měl na tyhle věci čich. Dal nám možnost otestovat naše přátelství a my neuspěli. Měli jsme na to a posrali jsme to!

Pak přišla úplně poslední akce. Náš kamarád Mrgel slavil narozeniny. Ty se měly odehrát v kulturáku v Dálově. Měla to být čistě punková akce, kde měly hrát garážový bandy a do toho my jako headliner! (Poprvé a taky naposledy jako hlavní hvězdy večera.)

Bylo to zadarmo, bez pořádný aparatury, pořadatelský služby, bez ničeho. Nic nás ale nemohlo připravit na to, co mělo přijít.

Pokud jsme s Romanem tenkrát na tom letním táboře snili o holkách na pódiu a brutální show, tak teď jsme se toho měli dočkat.

Blížilo se to nejluxusnější rozloučení, jaký jenom mohl Thermit dostat...

Chystání...

Roman si chystá bicí...

Hrabě s jeho svetrem...

Hrabě má stále svetr...

Ještě pořád...

Už ho sundal, ale vůbec se mu to nelíbí...

Pořád se mu to nelíbí...

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Listopad 2008 2 část...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz