Listopad 2008 2 část...

17.03.2017 10:04

Skončili jsme u smrti křečka a kapelního smutku. Nemohli jsme však ztrácet čas truchlením, protože nás čekala Chropyně s kapelou Calibos.

Na tohle jsme se těšili. Calibos byla, je a navždy bude olomoucká metalová legenda s velkým L. Bohužel, v době, kdy jsme se potkali na společném pódiu, už se jednalo jenom o torzo kdysi slavné kapely. V tu dobu totiž zrovna z kapely odešel její zpěvák a ikona Mirek Spilka. Ano, tady se sluší podotknout, že Mirek Spilka je otec Davida Spilky.

Následuje oslí můstek k pozdější kapele Korea Punk. Náš budoucí basák Hejďák mi jednou povídal, jak na Calibos chodil do Šternberku jako patnáctiletý pankáč. V tu dobu nemohl tušit, že si jednou s Calibosem zahraje na společném podiu jako basák kapely Pandora. Taky nemohl tušit, že se naskytne u nahrávání desky Korea Punk v nahrávacím studiu ve sklepě u Spilků doma. Nemohl dokonce tušit ani to, že se Mirek Spilka zúčastní nahrávání úvodu písně Katka. Tohle všechno ale mělo přijít až později.

V době, kdy jsme Calibos poznali, právě zuřila krutá válka mezi Mirkem Spilkou a zbytkem kapely. Kdo si to období pamatuje, tak ví, jak nechutné to bylo. Obě strany se vzájemně napadaly přes sociální sítě, média a pálily po sobě ze všech hlavní. Výsledkem toho byl na jedné straně pokračující Calibos bez Mirka Spilky a bubeníka, který odešel s ním. Na druhé straně Calibos M.S, jak si svoji novou kapelu Mirek nazval.

Fanoušci se stali rukojmí toho všeho. Celé to jako přes kopírák připomíná aféru kapely ZakázanÝ ovoce. Na tu už jsem se ale díval z dálky, jen jako nezúčastněný divák. I to stálo za to, protože sledovat svoje kámoše, jdoucí si navzájem po krku, vážně stojí za to.

Hlavní důvod, proč to tak rozebírám, je ten, že vedlejší ztrátou občanské války Calibosu, byl rozpad Thermitu! Pokud jste celou tu dobu čekali na impulz k našemu konci, tak dneska jste se dočkali.

Chropyně se v budoucnu zapíše do historie černějším písmem, než byl konec kapely Thermit. V roce 2011 se na ní vyřádí jeden z největších požárů v historii České Republiky se škodou v řádech stovek milionů korun.

Ale zpátky k příběhu. Vyrazili jsme ze Šternberku ve strašném stavu. Podepsal se na nás koncert v Olomouci den před tím a taky zapíjení žalu za křečka, který položil na oltář svobody to nejcennější.

Když jsme dorazili do Chropyně, kam s námi jela celá Sláďova rodina, byli jsme mile překvapeni. Přivítal nás pěkný, útulný klubík se sympatickými barmankami a všechno bylo nachystáno na luxusní párty.

Calibos už byl na místě a tady se opět shledáváme s naším přítelem Oslomrdem. Pamatujete na Oslomrda? Je pravda, že on už jednou v Calibosu hrál, ale netušil jsem, že to s ním někdo zvládne i podruhé. Válečný stav některých členů kapely Thermit s Oslomrdem nikdy zrušen nebyl, ale pro tento večer bylo alespoň uzavřeno příměří.

Toho večera se odehrálo moje největší dejavu a já jsem si uvědomil, že éra každé, byť i sebeslavnější kapely, jednou skončí. Doporučuju k poslechu písničku Nikdo nepřišel od kapely Starý pušky.

Ten večer jako bychom se znovu ocitli v šumperském H-clubu. S tím rozdílem, že tentokrát se před námi nešourala ani ta uklízečka. Ten večer totiž nepřišel vůbec nikdo! Ani jeden jediný člověk! Co se nás týče, čert to vem, přece jenom nás ve Zlínském kraji nikdo neznal, ale sakra, Calibos byly legendy, byť rozbité a táhnoucí jednu nohu za sebou. Tohle bylo smutné, moc smutné.

Věřte tomu nebo ne, ale z tohoto večera se nakonec vyklubala asi nejpohodovější akce kapely Thermit. My jsme se totiž s Calibos domluvili, že kašleme na lidi a uděláme si koncert pro sebe navzájem.

Kolektivně jsme se ožrali jako hovada a po důkladné dělostřelecké přípravě jsme přešli do útoku. Odpálili jsme to jako první a nastala komická situace. Všichni jsme to pojali jako normální koncert, až na basáka Hraběho. Ten si na sebe vzal odporný svetr po pradědovi snad ještě z Velké války a že na to sere. Takže jsme tam stáli my jako ze žurnálu a vedle nás Hrabě, který vypadal jako kdyby právě přišel z pole! Po asi dvou písničkách si to naštěstí rozmyslel a ten hrozný svetr sundal.

Na naše pojetí celé akce úžasně zareagovaly barmanky a vytvořily nám luxusní publikum. Po nás už to rozjel Calibos a pařili jsme pro změnu my. Možná to všechno zní šíleně, ale pro mě to bylo to nejkrásnější, co jsem s Thermitem zažil. Uvolněná atmosféra bez konfliktů.

Bohužel, když je moc hezkého, tak se to musí zákonitě podělat. Nedlouho po akci jsem se totiž dozvěděl něco, co dnes, s odstupem mnoha let, už dokážu pochopit, ale tehdy jsem to bral jako nůž do zad od kamaráda, jestli jsme v té době vůbec ještě kamarádi byli.

Za boha si už nedokážu vzpomenout na přesný řetězec událostí, ale asi týden po akci se konala zkouška, která byla divná. Nedokážu to asi přesně popsat, ale byla tam zvláštní atmosféra. Jeden druhému se nedokázal podívat do očí. Erik byl divný, Sláďa byl divný a nejdivnější ze všech byl Conspi.

Na zkušebně jsem dělal, že jsem si ničeho nevšiml, ale ve vlaku na cestě domů, jsem na Conspiho nastoupil. Asi jsem byl dost nasraný, protože přiznal, že zjistil, že Erik byl na konkurzu na zpěváka Calibosu! Okamžik, kdy jsem se to dozvěděl, si pamatuju přesně. Venku pršelo a ve vlaku bylo ticho. Nikdo neřekl půl slova a bylo to zlé.

Jak říkám, dneska už dokážu pochopit, proč Erik na ten konkurz šel. Byl to přece Calibos a Erik na to měl.

Možná bych teď mohl odbočit a připomenout příběh kapely, která se účastnila soutěže Československo má talent. Kapela dohrála a jeden z porotců řekl, že super, ale že mají zájem jenom o jejich zpěvačku a zpěvačka před stovkami tisíc lidí u televizních obrazovek vrazila kudlu do zad dlouholetým spoluhráčům, kteří ji vlastně stvořili a šla dál sama. Pamatuju si na výrazy členů té kapely, když se to stalo. Tenkrát jsem si s úžasem říkal, jak se asi musejí cítit.

Tak takhle jsem se teď cítil já. V té době jsme s Erikem asi nebyli kamarádi s velkým K, ale řekl bych, že jsme se respektovali. Nebo alespoň já jeho ano. Pro mě to byla nepochopitelná zrada a ze všeho nejvíc mě sralo, že jsem se to dozvěděl náhodou. Sláďa to už nějakou dobu věděl a nikomu nic neřekl! Myslím, že moc dobře věděl, že jako kapelník selhal a samotného ho to sralo.

Teď si nechci vymýšlet. Přiznávám, že už si nepamatuju, jestli Erik neuspěl, nebo si to rozmyslel. Každopádně se to provalilo a už to nešlo vzít zpátky. Nastal osudový zlom. Manažer Conspi se rozhodl nevměšovat se a nechat nás, ať si to vyřešíme sami.

A to byl konec Thermitu, protože sami jsme to vyřešit nemohli.

Jsem si stoprocentně jistý, že kdyby Conspi zasáhnul a řekl dost, všichni se chováte jako kokoti, tak by nás to asi zachránilo. On tu moc rozhodně měl, ale rozhodl se ji nevyužít. Někdy je největší ukázkou vaší síly právě to, že svoji moc nevyužijete. Jeho rozhodnutí ale mělo obrovský vliv na životy nás všech. Ať už hudební nebo osobní. Pro Thermit to každopádně znamenalo katastrofu.

Pak přišla zkouška kapely. Ta poslední, kde jsme byli všichni. Na té si vzal slovo Erik a všem oznámil, že byl na konkurzu u Calibosu a že si to rozmyslel, že se všem omlouvá a tak podobně. Podle mě to neudělal z toho důvodu, že by chtěl být upřímný. Udělal to proto, že mu nic jiného nezbývalo. Jak už jsem řekl, nevím, jestli ho nevzali, nebo si to vážně rozmyslel. Už jsem mu ale nevěřil ani slovo. Tenkrát jsem to vzal strašně osobně. S odstupem času uznávám, že to ode mě bylo přehnané a dětinské.

Nemohl a hlavně nechtěl jsem to nechat být, takže jsem řekl, že chci hlasovat o Erikovu setrvání v kapele!

Tam mi Sláďa vyrazil dech, když řekl, že se o ničem hlasovat nebude a Erik zůstává. Demokracie v praxi! Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem se ani nezmohl na odpor.

Po zkoušce jsem zůstal sám na zkušebně a pořád dokola jsem si hrál punkrockové písničky Punk Floidu a jiných oblíbených kapel. Ten den se ve mě něco zlomilo. Právě tehdy jsem si totiž uvědomil, že už v Thermitu nejsem rád.

Po té zkoušce se kapela nacházela ve strašném stavu. Nikdo to sice neřekl nahlas, ale Conspi už věděl, že je konec. Měl na tyhle věci čich. Dal nám příležitost otestovat svoje přátelství a my neuspěli. Měli jsme na to a posrali jsme to!

Pak už přišla poslední akce. Romanův kamarád Mrgel slavil narozeniny. Ty se měly odehrát v kulturáku v Dálově. Měla to být akce, kde hrály garážové bandy a do toho my jako headliner! Poprvé a naposledy jako hlavní hvězdy večera.

 Bylo to zadarmo, bez pořádné aparatury, pořadatelské služby, bez ničeho. Nic nás nemohlo připravit na to, co mělo přijít.

Jestli jsme s Romanem kdysi na táboře snili o holkách na pódiu a brutální show, tak teď jsme se toho měli dočkat. Blížilo se to nejluxusnější rozloučení jaké mohl Thermit dostat...

Příprava...

Roman si chystá bicí...

Hrabě ve svetru...

Hrabě má stále svetr...

Ještě pořád...

Už ho svléknul, ale vůbec se mu to nelíbí...

Pořád se mu to nelíbí...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Listopad 2008 2 část...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz