Listopad 2008 1 část...

10.03.2017 09:43

Pokud jsme v říjnu roku 2008 měli spoustu koncertů, další měsíc se všechno změnilo. V listopadu proběhly jenom dva. Na tom druhém se nejspíš hrou osudu rozhodlo, že je načase jít dál, ale každý svojí cestou.

Důvod, proč jsme hráli tak málo, byl docela jednoduchý. Sláďa usoudil, že je načase obnovit svoji funkci kapelníka a rozhodl se, že odteď všechny nabídky, co manažer Conspi domluví, projdou jeho schvalovacím procesem.

Abyste to správně pochopili, tak je pravda, že nás Conspi neskutečným způsobem zvedl a trochu nám narostl hřebínek. Některým z nás bohužel o něco víc než ostatním a Sláďa se rozhodl, že už nebudeme hrát na podle něho podřadných akcích.

Tehdy jsme všichni byli v kontaktu přes ICQ. Sranda že? Facebook a messenger jsme ještě neměli a fungovalo to tak, že Conspi dostal nabídku a všem to poslal, abychom se k tomu mohli vyjádřit. No a Sláďa rozhodl, že zbytek kapely nemá co mluvit do toho, kde budeme hrát. (Hodně zjednodušeně řečeno!)

To bylo něco pro mě. Sorry, pokud to někdo nedokáže pochopit, ale můj názor je, že v kapele by měla být určitá demokracie a hlasovací právo. Později jsem se setkal s kapelami, kde tři lidi řekli, že chtějí hrát tohle, čtvrtý řekl, že to prostě hrát nebude, a tak se to nehrálo. Co to sakra je? Odkdy se většina podřizuje menšině?

To jsem ještě netušil, že se do takové kapely dostanu hned po Thermitu. Na ten Sláďův výmysl jsem přišel jenom úplnou náhodou. Když jsem někdy v půlce listopadu přišel za Conspim s tím, jak je možné, že jsme v říjnu hráli každý víkend a v listopadu nic, tak se Conspi prořekl, že odmítnul pár akcí, protože Sláďa prostě řekl ne. Samozřejmě následovala hádka. Už ani nevím, jak to dopadlo, protože v té době už jsem pomalu začínal rezignovat úplně na všechno.

Vezmeme to popořádku. První koncert proběhl 27. listopadu v olomouckém tehdy AMC. Říkám tehdy, protože tenhle klub za celou svoji existenci vystřídal snad milion názvů. Všichni ho ale znali pod univerzálním názvem: Esko.

Když jsem popisoval uničovskou Čtverku jako okresní legendu, tak Esko bylo a je legendou krajskou. Jestli se nepletu, tak má kapacitu kolem 400 lidí a už se v něm vystřídaly snad všechny kapely z celé republiky. Od undergroundových, až po ty opravdu slavné.

Dostali jsme tehdy pozvání od kapely Sinistra. Ti hráli na festivalu Rocková Lhota. Tady musím ještě odbočit. Zapomněl jsem vám totiž říct, že s Conspiho příchodem do kapely skončila Monika. Už ani nevím, jak k tomu došlo. Nevím, jestli to zařídil Conspi nebo Sláďa. Konečně jsme ale přestali tahat klávesy. Monika později ještě pořádala několik ročníků Rockové Lhoty. Na žádném už jsem ale nebyl, takže netuším, jak úspěšné byly.

Tady nastává chvíle, kdy nechám promluvit bubeníka Romana. Ten totiž někdy v té době začal psát reporty z koncertů a já jsem se rozhodl, že použiju jeho report z Eska. Nijak jsem do toho nezasahoval. Jestli je na světě někdo, kdo dokáže nasekat v jedné větě víc chyb než já, tak je to právě Roman.

28.11.2008

Takže hraní v Olomouckém AMC je už za námi a musím říct, že to nebylo až tak děsný.Ale ani nejlepší:-(.Jen co se naše grupa dostavila do Olomouce,tak mě s Erikem zastavili jacísí dva luzáci a chtěli :"aspoň ňákej drobáček,nebo něco do skla".No my chudí studenti samozřejmě nic neměli a šli jsme dál.Směr AMC.Když jsme dorazili na místo činu,čekala v klubíku Sinistra. A tak jsme se usadili,dali si po pivku a čekali na naší chvíli.Za boha si nevzpomenu,jak se jmenovala první kapela.Tak to vezmu trochu hopem.Po Sinistře jsme teda přišli na scénu.No ne,že bysme zase ( a jako obvykle) nezapoměli playlist, jenže někteří si pořadí písniček ještě tak nepamatují.Takže trochu zmatek, ale jinak v pohodě. Během hrání asi třetího songu Erik sebou pleštil na podiu,takže takový menší pobavení pro lidi,kteří poslouchali,no.Ale jinak už to byla celkem klasika.Dohrali jsme,poslechli si poslední kapelku a nastal okamžik,na kterej nikdo nechtěl čekat.NUDA.Co teď slavnej THERMITe,že?No nic.Zbalit se a jít,kam nás Bůh povede.Zavedl nás nás na vlakáč,kde nám nachystal odstavenej vagon.A tak jsme si povídali,povídali,povídali,usnuli a byli vzbuzeni místním týmem uklízeček.Ne,že by na nás křičeli, nebo na nás chtěli províst nějáký to násilí.Prostě v pohodě,v pohodě.Ale co mě zarazilo,bylo to , že jedna(nejspíš ta nejvyšší uklízečka) řekla Slaďovi:"Raďo".To sem teda hodně nepobral a slyšel to i Erik.Jenže Sláďa všechno zapřel.A zase jsme se ocitli venku.Tentokrát však ze Sláďu vypadlo,že máme odvoz a tak mi bylo hnedky líp.Ještě nás na nádru oslovil nějákej luzák,ale nevím co chtěl.Asi byl pod vlivem nějákých"věci,který mu dělaly dobře".A přijela spása v podání naší oblíbené(a pěkné) tety Vendi.Musím uznat,že osm lidí v jednom autě je sice mazec,ale něják mi to bylo jedno.Přijeli jsme do Šternbru.Jenda(nebo jestli chcete ...InConspiraciWithSatan) byl vyložen na zkušebně,Aleš šel  domů(nic jinýho mu taky nezbylo) a my (Sláďa,Zachy,Meri a já) jsme to zalomili v hotelu Sládek.To jsme si už jenom zapálili cigárko,přiběhl Zachy,že Sláďovi chcípl křeček.Tak jsme drželi smutek.Smrt se asi opravdu neptá, koho si může vzít.Byl to tedy takový smutný konec našeho "pracovního" dne.

ROMI "JOEY"

První kapelu si nepamatuju ani já. Ani nevím proč, ale opravdu nastal zmatek, protože jsme na zkušebně zapomněli playlisty. Nakonec jsme to ale přece jenom nějak dali dohromady.

Jak Roman zmiňuje, Erik sebou během jedné z písniček opravdu praštil o zem! Tuhle situaci zachytil i náš fotograf Aleš. Erik se ve zpěvu zaklání, já na něj koukám a už se řítí k zemi! Rána to byla solidní, ale naštěstí byl v pořádku a mohli jsme to dohrát.

A potom, během poslední písničky…kde se vzal, tu se vzal, nám na podium přiskotačil David Spilka! Nemohl jsem tomu uvěřit. Zase on! Potlačil jsem nutkání praštit ho kytarou po hlavě i Romanův výkřik: „Skopni toho blba dolů!“ a ustál jsem to.

Pak jsme zjistili, kdo je poslední kapelou. Už si nepamatuju název a ani na něm nezáleží. Důležité je, že tam hrál na kytaru jeden takový blbeček, který si myslel, že je Zakk Wylde.

Byl to jeden z těch, kteří kopírují druhé a nedokážou si najít svoji vlastní cestu. Prostě musel za každou cenu vypadat přesně jako on. Stejná kytara, stejný aparát a stejné pózy. Už během chystání na pódiu házel ramena a já jsem skřípal zuby.

Přesunuli jsme se na bar, kde jsme se na protest zničili. Pak jsem za sebou uslyšel: „Ty vole, pěkná košile, kolik za ni chceš?“ David Spilka!

Zmohl jsem se jenom na s patřičnou nenávistí pronesené: „Není na prodej!

David to ale přešel bez povšimnutí a povídá: „Hoši, vy jste byli skvělí, ale co teď hraje za sračku, no to snad není možný.

Najednou měl naši plnou pozornost. Roman sice píše, že jsme si poslechli poslední kapelu, ale to nebyla tak úplně pravda. Celý jejich koncert jsme  do sálu nestrčili nos.

David pokračoval: „Ty jo, ten borec, to je namachrovanej idiot. Navrhuju, abychom jim vypnuli elektriku, já to pořeším.

Jako mávnutím kouzelné hůlky, skládací židle byla zakopána a v duchu hesla: Nepřítel mého nepřítele je můj nejlepší kámoš, jsme se kolektivně odebrali do bezvědomí.

Nakonec jsme nic nevyvedli, ale ta skládací židle mezi námi a Davidem, zůstala už napořád zakopaná. Ještě bude nějakou dobu trvat, než si David založí nahrávací studio a stanou se z nás kamarádi, ale tohle byl přinejmenším dobrý začátek.

Teď nastává čas pro příhodu, za kterou mě Conspi nejspíš zabije, jestli si to někdy přečte. Celý blog se snažím vyhýbat se všem sexuálním zážitkům, co se kapely týče. Důvody jsou snad pochopitelné. Tahle historka je ale taková prča, že prostě musím.

Afterparty po tomhle koncertu byla divoká a měla pro mě s Conspim nepříjemné důsledky. Ty nás oba přivedly na urologickou ambulanci šternberské nemocnice.

Můj případ byl jednoduchý. Měl jsem něco, čemu můžeme s jistou dávkou nadsázky říkat svědění a potřeboval jsem s tím něco udělat. Conspi na tom byl ale podstatně hůř.

Záchody v Esku zná asi každý a co se na nich pravidelně odehrává taky. No, a tak se tam s nějakou slečnou v průběhu noci nějak ocitl i Conspi. On seděl na tom záchodě a ona že bude na něm. Jenže když na něj sedala, tak jí na mokré zemi podjela noha a sedla si ne úplně pomalu. To mělo za následek blíže nespecifikované au!

Conspi se tehdy zachoval jako gentleman a vydržel to až do konce. Podle jeho slov to bylo asi to nejhorší, co kdy zažil, s tou nejkrásnější holkou, co kdy viděl.

Tak jsme se sešli v té čekárně plné mladých maminek, doprovázejících děti na vyšetření. Mezi nimi jsme seděli my dva. Já, otrhaný a potetovaný rocker a Conspi, borec s dlouhými vlasy, piercingem, kde se dalo, tunely v uších a v kvádru. Sakra, stálo to za fotku!

První šel na řadu Conspi a na tohle nikdy nezapomenu. Z ordinace do čekárny bylo slyšet každé slovo. Conspi to moc dobře věděl, a tak doktorovi tlumeně popisoval, co se mu vlastně stalo. Už jsem skoro myslel, že mu to projde, jenže pak se ozval výbuch smíchu. To doktorovi došla pointa. Následovaly rychlé kroky, dveře ordinace letí dokořán a doktor na mě ukazuje prstem: „Vy jste ten druhej?“ Během dvou vteřin jsem sám se sebou probral všechny dostupné možnosti. Od totální ignorace, přes útěk z okna, až po rituální sebevraždu. Nakonec jsem se ale zmohl jenom na: „A co má jako být?

Můj problém byl vyřešen mastičkou a důsledným poučením o používání ochrany. Celou dobu nás při tom pozorovala mladá sestřička, která se tvářila, že by mě to snad i naučila. Jak říká Jack Black ve Škole rocku: „Klidně můžete být největší kopa hnoje, ale když hrajete v rockové kapele, patří vám svět.

Conspi ale dostal nějaký ten steh a celou cestu domů jsem slyšel jenom: „Tohle zůstane mezi náma! Opovaž se, vole! Nezapomeň, že jsem v paktu s ďáblem! Zničím tě, jestli jenom cekneš!

Vydržel jsem to osm let. Sorry, brácho.

Z koncertu jsme vyrazili na nádraží. Byla jedna ráno a strašná zima. Proto byla vymyšlena operace s krycím názvem: Kdo najde něco, kde se můžeme schovat před tou zk..venou zimou, ten dostane medajli! Neprozradím jméno vítěze, ale útočištěm se nám staly odstavené vagóny na olomouckém nádraží. Dneska už by to asi nebylo tak úplně možné, ale první vlak jel až ráno a nic jiného se nedalo dělat.

Zalomili jsme to tam asi do tří, kdy nás probudily uklízečky. Těžko říct, jestli jsme víc vyděsili my je, nebo ony nás. Byli jsme ale vyhozeni a jedna z nich se přitočila ke Sláďovi. „Radku, že se nestydíš!“ He???????? Co to, sakra? Bylo na to dost svědků, ale Sláďa nikdy nepřiznal, že se to stalo. Identita uklízečky tedy navždy zůstala tajemstvím.

 Byli jsme opět venku v zimě a tady se Sláďa poprvé projevil jako opravdový kapelník a sehnal nám odvoz. Před čtvrtou ranní pro nás přijelo auto. Zoufalá doba si žádá zoufalé činy, takže jsme se tam nacpali v osmi lidech a vyrazili směr Šternberk.

Roman docela přesně popsal, koho jsme kde vyložili, ale nikde nevidím basáka Hraběho a zpěváka Erika. Předpokládám, že jeli s námi ke Sláďovi. Spali jsme u Sláďu, jelikož nás následující den čekal další koncert, tentokrát v Chropyni.

U Sláďu jsme zjistili, že zemřel jeho křeček, a tak jsme drželi smutek. Bylo navrhnuto a následně jednohlasně odhlasováno, že se na jeho památku do druhého dne nebude pít. Potom někdo poznamenal, že už je vlastně zítra. Vzápětí jsme si odhlasovali, že pietě bylo učiněno za dost a jelo se dál.

Tohle bylo jedno z mála demokratických hlasování, co v Thermitu proběhlo. Později už se hlasovalo jenom o tom, kdo bude z kapely odejit…

Porada před koncertem. Já, Erik a Roman...

Erik těsně před pádem...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Listopad 2008 1 část...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz