Do bezvědomí a zase zpátky...

06.08.2017 07:48

Koncert Fly společně s Koblížky v šumperském klubu Kotelna měl úspěch. Takový úspěch, že další koncert jsme měli už za dva měsíce! To byla samozřejmě ironie. Úspěch to byl, protože naši písničku Dejavu začali hrát v nějakém rádiu, jehož název si nepamatuju. Někdo z kapely mi tenkrát volal, ať si naladím tu a tu frekvenci a když jsem to udělal, poprvé v životě jsem slyšel svoji kapelu v rádiu. Nadcházející měsíc jsme strávili tím, že jsme tam pořád psali a nechávali si ji zahrát na přání. Nakonec ji raději vyřadili.

Ještě se vrátím v čase, protože jsem zapomněl na jednu událost. 31.1.2009 se v Praze odehrál koncert Iné Kafe. Kapela, na které jsem vyrostl, se definitivně loučila s hraním a v Incheba aréně točili DVD. Jak vizionářské tenkrát bylo Adamovo prohlášení, když prorokoval, že Kaféčka stejně nikdy neskončí.

Byl jsem u Fly chvíli, do studia jsme se teprve chystali a koncerty nebyly. Rozhodli jsme se tedy, že v rámci utužení kolektivu vyrazíme na Iné Kafe, kteří byli našimi hudebními vzory.

Jeli jsme vlakem a bylo to divoké. Připomínalo to cesty na koncerty s Thermitem, kdy jsme ještě neměli auta. Jelo nás deset v jednom kupé a jestli tohle nebyl punk, tak už nic.

Hned u vstupu do haly, kde se měl koncert odehrávat, jsem se setkal s něčím, o čem bych rád řekl, že to už vymizelo, ale bohužel to není tak úplně pravda. Dneska už na většině koncertů dělají ochranku lidi z profesionálních agentur, ale já si security z té doby pamatuju jako bandu agresívních skinheadů, kteří si rádi bouchnou.

Hned u vstupu jsem dal jednomu z nich vstupenku, on utrhnul tu trhací část a povídá: „A tohle má být co?“ Já jsem na něho koukal jako blbec, protože jsem nechápal, kde je problém. Ukázal mi vstupenku bez útržku. Na to jsem mu řekl, že ho přece právě utrhnul, tak ať ze mě nedělá pitomce. To už se vedle něho postavili další dva a byl problém.

Naštěstí se ozvala nějaká slečna za mnou, že viděla, jak to utrhává a museli mě pustit. Kdyby se mi to stalo na nějakém hokeji nebo vesnickém fesťáku, tak bych to snad ještě pochopil, ale že si tohle dovolí na koncertu pro tři tisíce lidí…wau. Agresivní security se bohužel vyskytují i dneska. Spousta z nich patří k Ultras různých fotbalových a hokejových klubů a jsou u vstupů na diskotéky a podobně. Většinou se jedná o lidi, které nevzali k armádě, policii, a dokonce ani k městské policii.  I když, v Brně jsem zažil agresivní vyhazovače, kteří sloužili u městské policie.

Při vší úctě k Iné Kafe, nutno říct, že koncert celkově byl co do organizace jedna obrovská tragédie. Když si pustíte to DVD, které tam točili, tak to začíná v šatně, kde se kapela dohaduje, jestli počkat, než se všichni dostanou dovnitř, nebo začít hrát. Problém totiž byl, že se začalo pozdě pouštět dovnitř, takže třetina lidí byla ještě venku a ty dvě třetiny uvnitř zase nechtěly čekat a dělaly kravál.

Mezi nimi jsme naštěstí byli i my, protože jsme dorazili s několika hodinovým předstihem. Tím pádem jsme se dostali dopředu a jsme tam vidět v průběhu celého záznamu. Speciálně ten Adamův v první řadě je tam snad pořád.

Podle mě Incheba na takové koncerty není dělaná. Byl tam vydýchaný vzduch a vedro k padnutí. Největším organizačním problémem bylo, že v sále byl jeden, jediný kiosek s nealko pitím!!! Omlouvám se, jestli jich bylo víc, ale my jsme další nenašli. Na akci bylo skoro tři tisíce lidí a oni ke schodům postaví jeden pultík s kofolou! Samozřejmě se k němu nedalo dostat a pití bylo stejně za chvíli pryč. Je možné, že už stárnu a zbytečně si stěžuju, což opravdu punk není. Věřím, že drtivá většina lidí si koncert užila. Dle mého názoru by ale organizace takové akce měla vypadat trochu jinak. Ale jak říkám, je to jenom můj názor a rozhodně nemusí být správný.

Někdy po úspěšném koncertu na Kotelně jsme dostali pozvání do šumperského H-Clubu. To bylo podruhé a naposledy, co jsem se tam jako muzikant podíval.

Už ani nevím, co tam hrálo za další kapely, ale bylo to strašné. Nemyslím ty kapely, ale celkově. My jako Fly jsme společně s Koblihami v Šumperku byli poměrně neoblíbení. Nevím, čím to a nikdy jsem to nepochopil. Mám teorii, že to byla kombinace našeho přátelství s Koblihami, našeho stylu hraní a taky chování určitého procenta členů naší kapely. Undergroundová scéna nás nesnášela a lituju, že už neexistuje bandzone Fly. Tam byste v diskusním fóru našli tolik oslavných příspěvků, že to svět neviděl.

Ten večer v Háčku jsme protrpěli a já měl znovu před očima onen koncert pro uklízečku s Thermitem. Potom přišla okurková sezóna, kdy jsme chvíli nehráli. Jenom jsme pravidelně zkoušeli a lezli jsme si se Stenym víc a víc na nervy.

Nakonec jsme se rozhodli, že uděláme další koncert na Kotelně. Byla to zároveň příležitost, jak splatit ZakázanÝmu ovoci koncert v Olomouci. Ten dopadl neslavně a smutně, ale bylo potřeba jít dál.

Datum akce připadlo na 17.4.2009. Pozvali jsme ZakázanÝ ovoce, Koblížky a kámoše ATD. Proběhl výlep plakátů po Šumperku a vypadalo to na solidní mejdan. Ten víkend měl být docela nabitý, protože hned druhý den, v sobotu, jsme měli hrát v Kosově, kde bydlel Adamič.

V Šumperku jsem naposledy viděl bývalého manažera Thermitu Conspiho. Tehdy dopisoval pro několik hudebních serverů a já jsem ho pozval, aby nám udělal recenzi koncertu a natočeného dema. Tenkrát dorazil v kvádru, bez kterého jste ho snad nepotkali. Bohužel došlo k tomu, že právě Conspi vystupňoval konflikt mezi Stenym a zbytkem kapely. Jeho recenze, která vyšla na internetu, totiž dost strhala Stenyho zpěv a jeho ego to neuneslo. Nevím, jestli si představoval, že mu každý kritik bude pochlebovat, ale tehdy jsme se dost pohádali.

Nutno říct, že se dodneška stydím za to, co jsme na akci předvedli. Ukázala se tam totiž moje srdeční záležitost a já jsem to totálně nezvládl. To se pak opakovalo i při křestu desky Korea Punk o dva roky později, ale zatím nepředbíhejme.

Společně semnou na koncert vyrazila i moje ségra, její kámoška Míša a Vojta. To je ten, co se s ním paralelně se mnou kamarádila Markéta, co jsem ji pozval na ples. Pamatujete ten úžasný ples a cestu do Zlína, kde jsme se dozvěděli, že bubeníka Mauglího odvezla záchranka a Roman to v Thermitu vzal za něho? S Vojtou jsme se později skamarádili, a nemohl tam chybět. Dneska je z něho právník a řekl bych, že úspěšný. Hádat se s ním nikdy nemělo smysl.

Potom nastalo veliké shledání s kluky z ATD, a to byl průser. Vždycky, když jsme se sešli, byl z toho šílený bordel a bohužel na to došlo i tu noc. Z koncertu si pamatuju jenom to, že jsem ztratil tu svoji drahou kytaru a půjčil si Stenyho Focuse. Důvod, proč jsem nehrál se svojí kytarou za pětadvacet litrů a půjčil jsem si Stenyho strata asi za pět tisíc jsem dodnes nezjistil. To, že jsem si na koncert vzal flašku domácí slivovice, dodnes považuju za osudovou chybu.

Následky byly tragické a šílené. Plán byl takový, že po koncertě se všechny naše věci naloží do auta k ATD. Kluci měli spát v Kosově u Adamiče a my jsme tam druhý den hráli. Vymysleli jsme tedy, že nám všechno vezmou, abychom se s tím druhý den nemuseli tahat. Bohužel jsme se všichni odebrali do bezvědomí a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Začalo to tím, že jsem po koncertu vlezl do dodávky ZakázanÝho ovoce. Už jsem ale nenašel dost sil, abych zase vylezl ven, takže jsem tam usnul. Probudil jsem se až ve chvíli, kdy byla dodávka v pohybu a zastavovala na benzínce v Šumperku.

Už nevím, kdo všechno tam byl, ale byla to směska Fly, ZakázanÝho ovoce, ATD a nějakých lidí, které jsem do dnešních dnů neidentifikoval. Vůbec mi nebylo divné, proč kluci z ATD jedou s námi, a ne s Adamičem do Kosova. Na benzínce se odehrála scéna jako z hodně blbé komedie. Vtrhli jsme dovnitř jako velká voda a začali to tam plenit. Vrcholem bylo, že někomu přišlo vtipné, nabrat plnou náruč baget, narvat je do mikrovlnky, zapnout ji na maximum a zdrhnout ven. Dvě holčiny, které obsluhovaly benzínku, nás tam okamžitě zamknuly a začaly hrozit přivoláním policie. Do toho začal nejmenovaný člen ATD vyřvávat, že on je policajt, protože studuje policejní školu a ať ho moc neserou, nebo to tam nechá zavřít. Že opravdu studuje policejní školu jsem zjistil až o pár měsíců později. Na té benzínce jsme žádnou škodu neudělali a všechno, co jsme si v té mikrovlnce ohřáli, jsme i zaplatili.

Jak jsme se dostali až do Troubelic, to si nepamatuju. Když jsme ale zastavili před naším domem a za námi zastavilo i auto ATD, tak jsem najednou vystřízlivěl. Co tady dělají ATD? Na to jsme přišli až druhý den. On se totiž Adamič solidně zničil, nikomu nic neřekl a nechal se odvézt domů. Už si ale nevzpomněl na to, že má ubytovat ATD. Ti zůstali trčet čtyři hodiny cesty od domova, v jednu ráno, v té naší prdeli!

U nás už spalo asi deset lidí a další čtyři nepřicházeli v úvahu. Musím zdůraznit, že se dodneška stydím za to, že jsme je k nám nevzali. Kdybych byl střízlivý, tak je určitě ještě někam narvu. Jak jsme ale všichni byli pod obraz, tak kluci, že prý pojedou domů a že je to úplně v pohodě. V jednu ráno tedy vyrazili na čtyřhodinovou cestu přes celou republiku.

Nikdy mi nic nevyčítali, a to dokonce ani tehdy, když jsme se znovu potkávali. Mě to ale nepřestalo štvát a věřím tomu, že v tom jejich autě tenkrát musely padat pěkně sprosté výrazy.

U nás party pokračovala. Už nevím, kdo řídil dodávku ZakázanÝho ovoce, ale museli to otočit ještě jednou pro zbytek kapely. My jsme mezitím doma našli další flašku slivovice a tím bylo o zábavu postaráno. Pak si ještě vzpomínám, že Yaris ze ZakázanÝho ovoce, se pořád snažil o ségřinu kamarádku Míšu, která vytrvale opakovala, že je zadaná a věrná. Já jsem s ní mezitím nějak stihl skončit v posteli a než mohlo k čemukoliv dojít, na schodech se ozvaly kroky, do pokoje vletěl Yaris, skočil mezi nás a hulákal: „To je ta zadaná a věrná? Proč, Proč, Proč?

Bylo to šílené a ještě šílenější bylo ráno. Jediný pohled z okna na poblitou dodávku mluvil za vše. Po rychlém vyšetřování se nakonec přiznal kytarista Mejdlo. Když jsme doléčili rány, dozvěděl jsem se šokující novinu. První koncert ZakázanÝho ovoce v historii proběhl v Troubelicích na chatě v Německém lese!!!

Tak jsme tam s klukama zajeli, aby se mohli vyfotit. Vidět už uzdraveného Mejdla, jak tam běhá a nadšeně huláká: „Hele, tady jsem stál, přímo tady!“ No, to bylo k nezaplacení. Pak už proběhlo loučení a ujištění, že už je nikam zvát nemáme, protože už s náma nechtějí mít nic společného.

Jel jsem domů a začalo sčítání ztrát. Ty činily: Moje kytara za pětadvacet litrů, kompletní aparát celé kapely a Conspi! My jsme ho tam totiž tak nějak zapomněli a chudák Conspi musel spát někde v parku, aby pak ráno mohl jet vlakem domů.

To bylo naposledy, co jsem ho viděl. Později ještě dělal rozhovor s Korea Punk, ale osobně už jsme se nikdy nesetkali. Takové bylo moje rozloučení s jedním z nejlepších lidí, co jsem kdy poznal. Trochu drsné, možná nedůstojné, ale rozhodně stylové. Dlužil jsem mu hodně za celý Thermit. Nikdo z nás mu nikdy pořádně nepoděkoval. Byli jsme mu ale moc vděční a myslím, že to věděl. Už je to hodně let a pořád nevím, co se s ním stalo. Jednou z ničeho nic zmizel a už se neukázal. Myslím, že ani jeho rodina neví, kde je.

Věci se nakonec našly. Zachránil je Adamič, který se na místo činu druhý den vrátil, protože tam zapomněl bicí. Druhý den nás čekal koncert v Kosově, který taky stál za to...

Tehdejší Koblihy...

Fly...

Klasické dívčí publikum, které u Koblih nikdy nechybělo a úplně nahoře první basák Korea Punk Mičus...

ZakázanÝ ovoce...

ATD...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Do bezvědomí a zase zpátky...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz