Korea punk vstávají z popela-Part 1...

02.12.2018 15:19

Až teprve ve chvíli, kdy jsem vešel do nahrávacího studia Davida Spilky v Olomouci, mi došlo, že je to první opravdové nahrávací studio, které jsem navštívil. Nic proti domácímu studiu ve Šternberku, kde jsme nahrávali s Thermitem a Fly, ale Davidovo studio představovalo úplně jiný level.

David si ho postavil u sebe doma ve sklepě a tvořily ho dvě místnosti. Ta první sloužila k samotnému nahrávání. Byly v ní aparatury a bicí a všechny zvuky se tam snímaly a přenášely přes mixážní pult do počítače, který se nacházel ve druhé místnosti, od té první oddělené velikým zaskleným oknem.

Ve druhé místnosti měl svoje stanoviště mistr zvuku, v té době to byl jenom sám David. Za mých časů tam byly dva gauče a stůl, na kterém byl neustále dostatek alkoholu.

V tom sklepě pak ještě bylo něco jako kuřárna. To byla místnost kde Spilkovi skladovali snad všechny nepotřebné věci z baráku. Pamatuju si, že tam stála figurína, které jsem se vždycky šíleně polekal. Roman měl takový rituál a pokaždé si s ní podal ruku. A Robert se ji jednou pokusil sbalit. Kdo je Robert? Dozvíte se to, ale budete si přát, aby k tomu nikdy nedošlo.

Tohle byl stav v roce 2011, kdy jsem tam byl naposledy. Jestli se nepletu, tak dneska už v Davidově studiu pracuje víc lidí a z bývalé kuřárny je ubytování pro kapely. Takový luxus jsme ale tenkrát neměli.

Už si nevzpomínám na přesné datum, ale David se mi ozval s tím, že má ve volno na začátku listopadu. Takže jsem si v práci vzal týden dovolené, s Romanem a mojí sestrou Alčou, jsme nasedli do vlaku a vyrazili jsme nahrát něco, co David nazval: základy pro bicí. Takový pojem nám nic neříkal, takže jsme logicky byli zvědaví, co tam na nás čeká.

Byli jsme domluvení, že nám David půjčí veškerou aparaturu, kterou měl ve studiu k pronájmu. To byl dobrý nápad. Moje kytarové kombo a Romanovy bicí by studio mohly znesvětit.

Do studia jsme kupodivu trefili docela snadno a nastal okamžik pravdy. Možná si vzpomínáte na naše setkání ještě za dob Thermitu. K tomu jsme o Davidovi neměli zrovna valné mínění a byla to pro nás namyšlená hvězdička ze superstar, takže jsme se logicky obávali konfrontace s ním. David si ale naštěstí nepamatoval každého pseudoumělce, se kterým přišel do kontaktu.

U brány nás přivítal usměvavý kluk a všechny ty předsudky, které jsme k němu chovali, se okamžitě rozplynuly a už nikdy se neobjevily.

Za ty roky, co Davida znám, jsem o něm slyšel spousty nejrůznějších pomluv. Po mojí zkušenosti s ním, si ale myslím, že se jednalo jenom o klasickou českou závist. Ten David, co jsem ho poznal, se nikdy nezachoval namyšleně, povýšenecky nebo povrchně a vždycky se snažil vyjít vstříc, a to ve všech ohledech. Byli jsme z něho trochu nervózní. Přece jenom jsme ho nějakou dobu vídali v televizi a byl to docela známý muzikant. Tyhle obavy ale byly naprosto zbytečné.

Studio na nás magicky zapůsobilo. Sice tam nebyl obří mixážní pult přes celou místnost jako ve filmech, ale dýchla tam na vás taková zvláštní atmosféra. Od první chvíle, kdy jsem tam vešel, jsem věděl, že nikdy nechci odejít.

Nutno podotknout, že jsme netušili, co od toho všeho čekat a nechali jsme se zaskočit hned první den.

To, že se každý nástroj nahrává zvlášť, jsme věděli. Už jsme tak nahrávali. Jinak to ani nešlo, když jsme byli jenom dva. Pak mě ale David překvapil tím, že zapojil kytaru a řekl: Tak, teď všechny písničky nahraješ sám s metronomem a podle toho pak tady Roman bude zítra nahrávat bicí.

Eh? Sám? Metronom? To nemohlo dobře dopadnout. Zubatá rozdala karty, už zase…

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Korea punk vstávají z popela. Part 1

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz