Něco končí, něco začíná...

17.10.2016 06:14

Dostáváme se do doby, kdy se událo hrozně moc věcí. Nejdůležitější byla ta, že jsme s Romanem zase začali hrát spolu. Paradoxem je, že aby se tak opravdu stalo, museli se rozpadnout Korea Punk. Korea Punk, kapela, kterou to začalo a o několik let později i skončilo. Minimálně pro mě.

Popisoval jsem náš první koncert společně s Thermitem. Je pravdou, že si absolutně nepamatuju, proč jsme skončili. Nebyly tam žádné osobní neshody, prostě nic. Realita byla taková, že čas Korea Punk měl přijít až o něco později. Před koncertem jsme se ještě stihli nechat nafotit profesionálním fotografem. Tím byl tenkrát můj strejček Mira a díky němu se s vámi můžu podělit o úplně první fotku kapely Korea Punk, která kdy vznikla. Není to fotka úplně první sestavy, ale je to fotka první sestavy, která kdy odehrála koncert.

Korea punk v roce 2007. Zleva Já, Roman a Fifin...

Korea punk! Fifin, Já a Roman. Léto 2007 před odletem do Skotska...

Tato skutečnost měla dopad vlastně úplně na všechno. Thermit sice šel dál, ale s Korea Punk skončil i basák Fifin. Už ani nevím proč. Do dneška jsme ale kamarádi a nikdy jsme se na tohle téma už nebavili.

S Fifinovým odchodem jsme ztratili basáka i v Thermitu. Proto byl tedy angažován jistý Hrabě. Mohli jste ho vidět ve videu pod předchozím článkem. My jsme mu opravdu říkali Hrabě. Ta přezdívka vycházela z jeho příjmení.

Už si nevzpomenu, jak jsme k němu přišli, možná ho Sláďa našel na inzerát, fakt netuším. Jisté však je, že pocházel z vesnice kousek od Litovle, takže nebyl z daleka. Zároveň jako jediný z nás vlastnil řidičák, auto a osobního sluhu, takže se stal nepostradatelným.

Tím osobním sluhou byl jeho bratr Žán. Říkali jsme mu Žán, protože jsme ho zneužívali úplně na všechno, od řízení auta, až po donášku piva. Ale měli jsme ho rádi.

Co se Hraběho týče, tak bych rád uvedl, že to opravdu nebyl nejlepší basák, ale to, co mu chybělo v muzikantském umění, vynahradil humorem. Prostě se opět potvrdilo, že je lepší mít v partě raději člověka, který to má vydřené a je v pohodě, než idiota a geniálního muzikanta v jedné osobě, který rozvrací partu. Hrabě s námi téměř vydržel až do hořkého konce Thermitu.

S Koncem Korea Punk se omezily i Romanovy návštěvy zkušebny. V Thermitu zároveň začala houstnout atmosféra. Začaly se vyostřovat konflikty mezi bubeníkem Mauglím a zbytkem kapely.

Moc rád bych vám Mauglího popsal tak, abych ho plně vystihl a zároveň ho nepoškodil, jenže to nejde. Bubeník byl výborný, o tom bez debat. Taky je ale pravda, že dneska se jako muzikant nachází ve stejném stavu jako v roce 2007, kdy jsem s ním hrál naposledy. Prostě a jednoduše svůj talent utopil v chlastu a už se nikdy neposunul dál.

Tím, že to byl skvělý bubeník, ale výčet jeho dobrých vlastností končí. Byl nespolehlivý a běžně se stávalo, že nepřišel na zkoušku. Taky byl často ožralý a chlast umocňoval i jeho psychické problémy, kterými v té době trpěl. Dostával záchvaty zuřivosti, během kterých byl schopný rozkopat bicí, mlátit pěstmi do zdi a podobně. Taky se choval odporně ke svojí holce Katce.

Nejhorší na tom bylo, že jsme s tím nikdo nemohli nic dělat. Katka byla mladá a hloupá holka a nechala si to líbit. Když jednou Mauglího chytil pod krkem náš tehdejší manažer Conspi, Katka se na něho vrhla a řvala, ať ho pustí. No šílenost, a to opravdu nepřeháním!

O něco později jsem o ní napsal písničku Katka, která je na jediné vydané desce Korea punk. Je to písnička o Mauglím a Katce. Kdybyste ji někde slyšeli, tak teď už jste v obraze. Tato písnička dokonce vyhrála hitparádu v ostravském rádiu Zostra, kde se hrála docela dlouho.

Korea Punk byli s Katkou osobně konfrontováni dvakrát. Poprvé to bylo, když část kapely cestovala vlakem do Prahy na svůj koncert a v Olomouci potkali Katku, která je poslala do prdele. Je pravda, že byli nakalení a vedli blbé řeči.

Po druhé to bylo někdy v roce 2011, když jsme v noci přijeli z nějakého koncertu a přimotali jsme se na zábavu do Troubelic. Tam Roman s Hejďákem popíjeli na baru a přišla za nimi Katka. Když na ni náš basák koukal jako na zjevení, tak mu řekla: „Já jsem Katka, ta o které zpíváš!

Možná se přes to s odstupem času i přenesla a pochopila, co jsme se tou písničkou snažili říct. Nakonec našla svůj šťastný konec. Jednoho krásného dne kopla Mauglího do prdele, našla si hodného kluka, vdala se a mají spolu děti.

Někteří z nás si šťastné konce zaslouží a někteří zase ne. Mauglí ho nedostal a ani si ho nezaslouží. Co vím, tak má dítě a jeho matku podvádí kde může.

Mauglí byl/je místní seladon a má na kontě desítky puberťaček. Nikdy jsem nemohl pochopit, co všechny ty slepice viděly na věčně ožralém a nespolehlivém týpkovi. Svoji odpověď jsem dostal o několik let později. Mauglímu je dneska 27 let a stále se kolem něho motají patnácky. On totiž na starší holku nikdy neměl. Těm jeho nanynkám bohatě stačí, když si Mauglí na zábavě jedné zábavové kapely vyleze za bicí a zahraje jednu jedinou písničku, kterou s nimi hraje už dobrých deset let. Dál se nikdy nedostal a ani nedostane.

Já se pomalu řítil do průseru, protože jsem se zakoukal do nejhezčí holky ze šternberského gymplu. Ale sakra, hrál jsem v rockové kapele. To už přece něco znamenalo…

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Diskusní téma: Něco končí, něco začíná...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz