Nejlepší akce ze všech...HARLEJ...

27.02.2017 13:17

Na psaní tohoto článku jsem se těšil nejvíc ze všech. Týká se totiž akce, která byla tou největší odměnou celé kapely Thermit.

Ještě předtím vám ale povyprávím vtipnou historku o tom, jak jsme se nechali vyhodit z koncertu s kapelou Arakain. Jenom aby bylo jasno, neměli jsme tam být diváci, ale účinkující!

Dopředu se omlouvám, protože si nepamatuju, kdy akce proběhla. Bylo to ale venku a matně tuším, že někdy na jaře roku 2008. Byl to jednodenní festival v Litovli a pravděpodobně se to jmenovalo Rock for all. Ještě pár let zpátky mi v pokojíčku visel plakát, ale ten už taky odvál čas. Proto budu tak trochu vařit z vody.

Tuto akci pořádal, či se na pořádání minimálně podílel jistý Oslomrd. Tuhle přezdívku jsme mu nevytvořili my, ale on sám svým chováním a vystupováním. Na pravým jménu toho člověka nezáleží. Jednak stovky lidí ví, o koho se jedná a jednak bych ho nerad veřejně urazil, nebo tak něco. (To on zvládne sám!)

Přezdívku Oslomrd zná na Olomoucku snad každej. Stejně tak většina muzikantů ví, o koho se jedná. Jeden čas dokonce hrál na bicí i v Pandoře.

Oslomrd byl typickej muzikant idiot. V naší hantýrce tak označujeme dobrýho muzikanta, co je zároveň idiot člověk. A s takovým se prostě v kapele tak úplně potkat nechcete. Za sebe musím říct, že mi nikdy nic osobního neprovedl a taky nemůžu říct, že bych ho doslova nenáviděl. Nemám ale rád machýrky a je mi u prdele, jestli je to kapitán dopravního letadla, astronaut, nebo olympijskej vítěz! Lidi jsou prostě dobří a špatní a je naprosto jedno, jestli bohatí, nebo chudí.

Už ani nevím, jak jsme se na tu akci dostali a ani jsme nebyli na plakátech. Jediný dvě kapely, co si pamatuju, byly Arakain a Doro Pesch revival. No a odmítněte si zahrát s Arakainem.

Takže jsme tam dojeli, dostali jsme VIP náramky pro kapely a šli se vyfotit s Arakainem. Tady nastalo krutý prozření, protože hvězdám se moc fotit nechtělo a dávali to najevo dost smutným způsobem. Ani nevím, jestli má někdo z kluků fotku. Já jsem znechuceně odešel.

Po této zkušenosti jsme se odebrali k výčepu a popíjeli a čekali. A jak tak čekáme, tak je najednou po půlnoci a pořád nehrajeme. Pak vidíme Oslomrda a jdeme to teda řešit. Konverzace probíhala nějak takto: Já: Vole, kdy jako budeme hrát? Oslomrd: Vole, až budete na řadě! Já: Vole, ale už je půl jedné! Oslomrd: Vole, to je mi u prdele! Já: Vole, ale tak my se na to jako můžeme vysrat! Oslomrd: Víš co, vole? Tak to jako táhněte do hajzlu! Tak jsme teda táhli.

Z této konverzace dokonce existovala videonahrávka. Bohužel už taky skončila někde v propadlišti dějin. Je možný, že to neprobíhalo takhle doslovně, ale nějak tak si to pamatuju.

Aby bylo jasno, tak my jsme ani nevěřili, že si tam zahrajeme. Na druhou stranu si dodneška myslím, že jsme tam nikdy hrát neměli. Je to jenom taková moje domněnka. Možná jsme byli pozvaní jen za účelem, aby nám bylo ublíženo a možná taky ne. Nicméně, byli jsme zadarmo na fesťáku, a ještě k tomu v backstage, a to se vyplatí. S Oslomrdem se ještě potkáme, protože kdo by to byl řekl, budeme v budoucnu stát na jednom pódiu.

Tak jsem se rozkecal, ale šup na koncert s Harlej. Den po popisovaným koncertu v Přerovským Šuplíku mi zazvonil telefon. Na druhý straně byl manažer Conspi a povídá: Hele, kámo, mám pro tebe brutální pecku. Domluvil jsem vám společnej koncert s Harlej.

No a já měl orgasmus! Harlej...kapela, jejíž písničky hrály snad všechny zábavovky napříč republikou a my jim teď máme dělat předkapelu? Děkuju Conspimu na sto tisíckrát a volám Romanovi. Tady ale dostávám solidní facku. Roman mi totiž na tuhle informaci s ledovým klidem odpovídá: No a co jako? Sorry, ale to mě zas tak netankuje. No wau!!!

Tak se nám, vážení přátelé, událo, že z Romana se stal namyšlený muzikant. Je pravda, že v tom říjnu 2008 jsme šli hodně nahoru. Odehráli jsme dost koncertů a bylo to lepší a lepší. Ustáli jsme to všichni, kromě Romana a Erika. Erikova záležitost nakonec vyústila v můj odchod z kapely, ale k tomu se ještě dostaneme.

Romanovo prozření nastalo po koncertu s Harlejem. Dala se s ním totiž na baru do řeči nějaká kočička a Roman ze sebe udělal táááááááákhle velikýho pána bubeníka, až to chudák holka neunesla a utekla mu. To už ale nastala Conspiho chvíle a jako správný manažer mu politicky vysvětlil, že pokud se nepřestane chovat jako kokot, tak si prostě nezašuká. Nikdo z kapely se nikdy nedozvěděl, co Conspi Romanovi ten večer řekl, ale zabralo to. Roman od té doby přistupoval ke všemu s pokorou a respektem. V Thermitu a později i v Korea Punk.

V kapele to vyvolalo neskutečný pozdvižení. Nebylo to sice za nějaký veliký peníze, ale dostali jsme na cestu, a ještě najíst a napít a především šanci, předvést se před spoustou lidí.

24.10.2008, to bylo to magický datum. Já jsem bohužel nemohl jet s kapelou, protože jsem byl až do večera v práci. (Ano, Thermit opravdu nikoho z nás neživil!)

Do Mohelnice, kde se měl koncert odehrát, jsem přijel zhruba o půl osmé večer. Jinak, Mohelnice je kousek od Troubelic. (Vidět výraz lidí, co vás nemají rádi, když na ně koukáte z pódia je k nezaplacení!)

Koncert se odehrával ve velikým kulturáku. Na mě hned po příjezdu čekal šok v podobě naší první šatny, za celou dobu existence kapely. Poprvé v životě jsme měli opravdový zázemí. Šatnu jsme sdíleli společně s místní kapelou Herrgott. Měli jsme od nich půjčenou i pódiovou aparaturu a já od jejich kytaristu Knedlíka i poprvé v životě bezdrátovou kytarovou vysílačku.

Potom nastal šok. Sedíme si takhle v šatně a chystáme se. Najednou se rozrazí dveře a v nich vysmátej Tonda Rauer (Kytarista Harleje!) Hned za ním se tlačil Kollins (Basák!) a oba měli strašnou prdel z toho, že na ně zíráme jako vystrašený štěňata.

Za chvilku přiběhli pořadatelé s tím, že Harlej mají jako hlavní kapela vlastní šatnu a začali je lifrovat pryč. Do toho se probral Erik a povídá: Hej, Kollins! Kdy vyjde nový cédo Debustrolu? Kollins se poškrábal na hlavě a povídá: Hele, vole, asi na jaře. Erik: Tak dík.

Já vím, že dnes to asi zní směšně, ale pro nás to byly obrovský hvězdy a věřte mi, že Erik byl po svým rozhovoru s Kollinsem bledej ještě hodně dlouho.

Potom už nastal čas jít se nazvučit. Pak jsme se vrátili na šatnu, kde nám Conspi udělil poslední pomazání a šlo se do akce. Na koncert ve finále přišlo několik stovek lidí. Kulturák byl skoro plnej. My jsme ale začínali a lidi spíš tak nějak jenom postávali a koukali. No, prostě klasický prokletí první kapely. Když jsme dohrávali, tak už ale bylo skoro plno.

Je pravda, že stres a nervozita udělaly svoje. My jsme ale ukázali tu nejlepší formu za celou naši existenci. Bylo to prostě skvělý ve všech ohledech. Poprvé jsme hráli na velikým podiu na kvalitní aparaturu a světla nám svítily do ksichtu.

Kdo někdy hrál na velké akci, ví, jaký je na podiu horko, když do vás perou desítky reflektorů. Jedinej problém byl, že jsme neměli zkušenosti s tím, jak mluvit se zvukařem. Jak si říct, co a kam chceme, abychom se slyšeli. A tak se stalo, že jsme skoro neslyšeli jeden druhýho a kdykoliv někdo přešel ze svýho plácku někam jinam, tak ho okamžitě přerušil nástroj toho druhýho.

Když jsme se pak zase sešli v šatně, tak se projevil Erik. První, co udělal, bylo, že mi začal vyčítat, jak jsem je všechny předbíhal. Je pravda, že jsem určitě párkrát ujel. To se ale tak nějak stává, když slyšíte naprostý hovno. To ale slyšeli úplně všichni a nikdo nikomu nic nevyčítal. Tam se poprvé za celou dobu ukázalo, že nemám problémy jenom se Sláďou, ale teď už i s Erikem. Ten večer jsem si ještě nasypal popel na hlavu, uznal jsem to a nikoho jinýho jsem neřešil. To ale bylo naposledy, co jsem si to nechal líbit.

Po koncertu jsme ještě zaběhli za klukama z Harleje pro společnou fotku. A tady se znova ukázalo, že všechno je o lidech. Zatímco s Arakainem zkušenost dost negativní, Harlej naprosto skvělí kluci. V podobě fotky máme krásnou vzpomínku a je úplně jedno, jak naše kapela dopadla. Tohle jsme dokázali společně a nikdo nám to nikdy nevezme.

Vznik fotky byl dost vtipnej. My jsme se obě kapely sesáčkovaly k sobě, zvukař Harleje si vzal foťák a říká: Sýýýýýr a někdo z Harleje: Prcááááááát… Všeobecnej výbuch smíchu a opakovačka, protože tohle fakt nešlo. Když to tedy shrnu: Nejlepší akce best ever a vděčíme za ni především Conspimu. Bylo to něco neskutečnýho a byl to jeden z mých top muzikantských zážitků.

Na závěr mám pro vás tři unikátní nahrávky, který se mi podařilo zachránit. Všechny jsou ke shlédnutí dole pod článkem. Na první je naše hecovačka a dodávání odvahy od Conspiho před koncertem. Na té druhé je sestřih koncertu. Prosím, věnujte zvláštní pozornost písničce Dlouhá Loučka a jejímu textu. Už jsem ji několikrát zmiňoval jako pozůstatek původního Korea Punku. Ano, vážně jsme na profi akci zpívali o hulení, lysohlávkách, chlastu a fetu! Na poslední nahrávce je pochvala od Conpiho, naše reakce a moje konfrontace s Erikem.

Myslím, že hlavně to po koncertní video je nutno vidět. Není to sice nějaká mega hádka, ale dobře poslouží k představě o stavu, v jakým se kapela nacházela. Něco podobnýho sice nejspíš provází většinu kapel, ale u nás ty problémy už byly mnohem vážnější.

Videa berte s nějakou rezervou. V tom roce 2008 jsme nedisponovali kvalitním nahrávacím zařízením, a tak jsme natáčeli na digitální foťák.

I přes nějaký negativní drobnosti jsme se ale po této akci nacházeli v naprosté euforii. Stoupali jsme vzhůru a vypadalo to na pekelnou jízdu. Kdo by to byl řekl, že Thermitu zbývaly sotva dva měsíce života...

Naše fotka s Harlejem...

 

Deník snílka je nově i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Nejlepší akce ze všech...HARLEJ...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz