Nejlepší akce ze všech...HARLEJ...

27.02.2017 13:17

Na tuhle část jsem se těšil. Týká se akce, která byla tou největší odměnou celé kapele Thermit.

Ještě předtím vám ale povyprávím vtipnou historku o tom, jak jsme se nechali vyhodit z koncertu s kapelou Arakain. Aby bylo jasno, neměli jsme tam být jako diváci, ale jako účinkující.

Nepamatuju si, kdy akce proběhla. Bylo to ale venku a matně tuším, že někdy na jaře roku 2008. Byl to jednodenní festival v Litovli a pravděpodobně se to jmenovalo Rock for all. Ještě pár let zpátky mi v pokojíčku visel plakát, ale ten už taky odvál čas. Budu tedy trochu vařit z vody.

Tuto akci pořádal, či se na pořádání minimálně podílel, jistý Oslomrd. Přezdívku jsme mu nevytvořili my, ale on sám svým chováním a vystupováním. Na pravém jménu toho člověka nezáleží. Stovky lidí stejně ví, o koho se jedná a nerad bych ho veřejně urazil, nebo tak něco. (To on zvládne sám!)

Přezdívku Oslomrd zná na Olomoucku většina muzikantů. Jeden čas hrál na bicí i v Pandoře. Oslomrd byl typický muzikant idiot. Tak označuju dobrého muzikanta, který je zároveň idiot člověk. S někým takovým se v kapele potkat nechcete. Za sebe musím říct, že mi nikdy nic neprovedl a taky nemůžu říct, že bych ho vyloženě nenáviděl. Nemám ale rád frajírky a je mi u prdele jestli se jedná o kapitána dopravního letadla, astronauta, nebo olympijského vítěze! Lidi jsou dobří a špatní a je úplně jedno, jestli bohatí, nebo chudí.

Už ani nevím, jak jsme se na tu akci dostali a ani jsme nebyli na plakátech. Jediné dvě kapely, co si pamatuju, byly Arakain a Doro Pesch revival. No a odmítněte si zahrát s Arakainem.

Přijeli jsme na místo, dostali jsme VIP náramky pro kapely a šli se vyfotit s Arakainem. Tady nastalo kruté prozření, protože hvězdám se moc fotit nechtělo a dávali to najevo docela smutným způsobem. Ani nevím, jestli má někdo z kluků fotku. Já jsem znechuceně odešel.

Po této zkušenosti jsme se odebrali k výčepu a popíjeli a čekali. A jak tak čekáme, najednou už je po půlnoci a my pořád nehrajeme. Pak jsme uviděli Oslomrda a šli jsme to řešit. Konverzace probíhala nějak takto:

Já: „Vole, kdy jako budeme hrát?

Oslomrd: „Vole, až budete na řadě!

Já: „Vole, ale už je půl jedné!

Oslomrd: „Vole, to je mi u prdele!

Já: „Vole, ale tak my se na to jako můžeme vysrat!

Oslomrd: „Víš co, vole? Tak to jako táhněte do hajzlu!

Tak jsme táhli.

Z této konverzace dokonce existovala videonahrávka. Bohužel už taky skončila někde v propadlišti dějin. Je možné, že to neprobíhalo takhle doslovně, ale nějak tak si to pamatuju.

Aby bylo jasno, my jsme ani nevěřili, že si tam zahrajeme. Na druhou stranu si dodneška myslím, že jsme tam nikdy hrát neměli. Je to jenom taková moje domněnka. Možná jsme byli pozvaní jen za tím účelem, aby nám bylo ublíženo a možná taky ne. Nicméně, byli jsme zadarmo na fesťáku, a ještě k tomu v backstage, a to se vyplatí. S Oslomrdem se ještě potkáme, protože, kdo by to byl řekl, budeme v budoucnu stát na jednom pódiu.

Tak jsem se rozkecal, ale šup na koncert s Harlej. Den po koncertu v přerovském Šuplíku mi zazvonil telefon. Na druhé straně byl manažer Conspi a povídá: „Hele, kámo, mám pro tebe pecku. Zařídil jsem vám společnej koncert s Harlej.

A já měl orgasmus! Harlej...kapela, jejíž písničky hrály snad všechny zábavové kapely napříč republikou a my jim teď máme dělat předkapelu? Děkuju Conspimu nastotisíckrát, volám Romanovi a dostávám facku. Roman mi totiž na tuhle informaci s ledovým klidem odpovídá: „No a co jako? Sorry, ale to mě zas tak netankuje.“ Wau!!!

Tak se nám, vážení přátelé, událo, že se z Romana stal namyšlený muzikant. Je pravda, že v říjnu 2008, jsme šli hodně nahoru. Odehráli jsme dost koncertů a bylo to lepší a lepší. Ustáli jsme to všichni kromě Romana a Erika. Erikova záležitost nakonec vyústila v můj odchod z kapely a nepřímo přispěla ke konci celého Thermitu, ale k tomu se ještě dostaneme.

Romanovo prozření nastalo po koncertu s Harlej. Dala se s ním totiž na baru do řeči nějaká kočička a Roman ze sebe udělal táááááááákhle velikého pana bubeníka, až to chudák holka neunesla a utekla mu. To už ale nastala Conspiho chvíle a jako správný manažer mu politicky vysvětlil, že jestli se nepřestane chovat jako kokot, tak si prostě nezašuká. Nikdo z kapely se nedozvěděl, co Conspi Romanovi ten večer řekl, ale zabralo to. Roman od té doby přistupoval ke všemu s pokorou a respektem. V Thermitu a později i v Korea Punk.

Blížící se koncert s Harlej v kapele vyvolal pozdvižení. Nebylo to sice za nějaké veliké peníze, ale dostali jsme na cestu, najíst, napít a šanci předvést se před spoustou lidí.

24.10.2008, to bylo to magické datum. Já jsem bohužel nemohl jet s kapelou, protože jsem byl až do večera v práci. (Ano, Thermit nikoho z nás neživil!)

Do Mohelnice, kde se měl koncert odehrát, jsem přijel zhruba o půl osmé večer. Jinak, Mohelnice je kousek od Troubelic. (Vidět výraz lidí, kteří vás nemají rádi, když na ně koukáte z pódia, je k nezaplacení!)

Koncert se odehrával v kulturáku. Po příjezdu mě čekal šok v podobě naší první šatny. Poprvé v životě jsme měli opravdové zázemí. Šatnu jsme sdíleli společně s místní kapelou Herrgott. Měli jsme od nich půjčenou i pódiovou aparaturu a já od jejich kytaristu Knedlíka i poprvé v životě bezdrátovou kytarovou vysílačku.

Pak přišel další šok. Seděli jsme v šatně a chystali jsme se. Najednou se rozrazily dveře a v nich stál vysmátý Tonda Rauer (Kytarista Harleje!) Hned za ním se tlačil Kollins (Basák!) a oba měli strašnou srandu z toho, jak na ně zíráme jako vystrašená štěňata.

Za chvíli přiběhli pořadatelé s tím, že Harlej mají jako hlavní kapela vlastní šatnu a začali je tlačit pryč. Do toho se probral Erik a povídá: „Hej, Kollins! Kdy vyjde nový cédo Debustrolu?

Kollins se poškrábal na hlavě a povídá: „Hele, vole, asi na jaře.

Erik polknul: „Tak dík.“

Já vím, že to zní směšně, ale pro nás to byly hvězdy a věřte mi, že Erik byl po rozhovoru s Kollinsem bledý ještě hodně dlouho.

Přišla zvukovka, po které jsme se vrátili na šatnu, kde nám Conspi udělil poslední pomazání a šlo se do akce. Na koncert ve finále přišlo několik stovek lidí, kulturák byl plný. Když jsme ale začínali, lidi spíš tak nějak jenom postávali a koukali. No, klasické prokletí první kapely. Když jsme dohrávali, tak už bylo skoro plno.

Je pravda, že stres a nervozita udělaly svoje. My jsme ale ukázali tu nejlepší formu za celou naši existenci. Bylo to skvělé ve všech ohledech. Poprvé jsme hráli na velikém podiu na kvalitní aparaturu a světla nám svítila do obličeje. Kdo někdy hrál na velké akci, ví, jaké je na podiu horko, když do vás perou desítky reflektorů.

Jediný problém byl, že jsme neměli moc zkušeností s tím, jak komunikovat se zvukařem. Jak si říct, co a kam chceme, abychom se slyšeli. A tak se stalo, že jsme skoro neslyšeli jeden druhého a kdykoliv někdo přešel ze svého plácku někam jinam, tak ho okamžitě přerušil nástroj toho druhého.

Když jsme se po vystoupení sešli v šatně, tak se projevil Erik. První, co udělal, bylo, že mi začal vyčítat, jak jsem všechny předbíhal. Je pravda, že jsem několikrát ujel. To se ale tak nějak stává, když se neslyšíte. Podobně na tom byli všichni a nikdo nikomu nic nevyčítal.

Tak se poprvé za celou dobu ukázalo, že nemám problémy jenom se Sláďou, ale teď už i s Erikem. Ten večer jsem si ještě nasypal popel na hlavu, uznal jsem to a nikoho jiného jsem neřešil. To ale bylo naposledy, co jsem si to nechal líbit.

Po koncertu jsme ještě zaběhli za kluky z Harlej pro fotku a znovu se ukázalo, že všechno je o lidech. Zatímco s Arakainem zkušenost negativní, Harlej skvělí kluci. V podobě fotky máme vzpomínku a je jedno, jak naše kapela dopadla. Tohle jsme dokázali společně a nikdo nám to nikdy nevezme.

Při focení byla sranda. Obě kapely jsme se nacpali k sobě, zvukař Harlej si vzal foťák a říká: „Sýýýýýr..“ a někdo z Harleje zařval: „Prcááááááát…“ Všeobecný výbuch smíchu a opakovačka, protože tohle fakt nešlo. Když to tedy shrnu-Nejlepší akce best ever a vděčíme za ni Conspimu. Bylo to něco neskutečného a byl to jeden z mých top zážitků.

Na závěr mám pro vás tři unikátní nahrávky, které se mi podařilo zachránit. Všechny jsou ke shlédnutí dole pod článkem. Na první je naše hecovačka a dodávání odvahy od Conspiho. Na druhé je sestřih koncertu. Věnujte zvláštní pozornost písničce Dlouhá Loučka a jejímu textu. Už jsem ji několikrát zmiňoval jako pozůstatek původního Korea Punku. Ano, opravdu jsme na takové akci zpívali o hulení, lysohlávkách, chlastu a fetu! Na poslední nahrávce je pochvala od Conspiho, naše reakce a moje konfrontace s Erikem.

Myslím, že hlavně poslední video je nutno vidět. Není to sice kdovíjaká hádka, ale dobře poslouží k představě o rozpoložení, v jakém se kapela nacházela. Něco podobného sice nejspíš provází většinu kapel, ale u nás ty problémy už byly mnohem vážnější.

Videa berte s rezervou. V roce 2008 jsme nedisponovali kvalitním nahrávacím zařízením, takže jsme natáčeli na digitální foťák.

I přes nějaké drobnosti jsme se po této akci nacházeli v naprosté euforii. Stoupali jsme vzhůru a vypadalo to na pekelnou jízdu. Kdo by to byl řekl, že Thermitu zbývaly sotva dva měsíce života...

Naše fotka s Harlej...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Nejlepší akce ze všech...HARLEJ...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz