Poznal jsem dvě ze tří zásadních kapel svého hudebního života...

02.06.2017 19:27

Dneska vám povím o prvním koncertu Fly. Bohužel si nepamatuju přesné datum, ale asi to bylo někdy v lednu 2009.

Tehdy jsme se přihlásili do soutěže kapel. Její systém byl takový, že každý večer hrály tři kapely a fanoušci (Pokud nějací přišli!) měli hlasovací lístečky a ty podle uvážení udělovali oblíbeným kapelám. Soutěž se odehrávala v malém pražském klubu XXX. (XXX je název toho klubu!) Fakt netuším, jestli to místo ještě existuje.

Já jsem se na to místo těšil, protože jsem ho znal z klipu Opouštím Paříž od kapely Nežfaleš. Jestli vás zajímá, jak to tam vypadalo, tak na ten klip koukněte. S námi se měla tohoto soutěžního večera účastnit jistá kapela ATD z Benešova. Třetí kapelu si nepamatuju a pro náš příběh vlastně ani není důležitá.

Ráno jsme naložili věci do našeho tourbusu (Adamičova Škoda Felicia combi!) Byl to strašný krám, ale zažili jsme v něm docela dost srandy. Cesta do Prahy byla otřesná, a to jsme ještě netušili, že takhle za pár měsíců pojedeme až do Plzně!

Našli jsme klub a byli odesláni do backstage. Tu obsadili kluci z ATD a už byli solidně najebaní. On tam totiž pro nás byl minibar s hromadou chlastu a zadarmo! Poprvé v celé mojí kariéře!

Do toho přijela poslední kapela. Když otevřeli dveře a viděli ten bordel, tak se zase rychle odporoučeli s tím, že přijeli vyhrát soutěž a ne se ožrat. My s ATD jsme se ale rozhodli z celého večera udělat show.

První kapela dohrála a nijak nás neoslnila. Popsal bych to jako něco, co mě asi nikdy nebavilo. Takový ten profesorský rock vyladěný do posledního detailu. Ty se postavíš tady, ty támhle a všechno musí být naprosto dokonalé. Kluci prostě přijeli vyhrát a taky že vyhráli. Že vyhráli, bylo jasné hned po tom, co skončil jejich koncert. My s ATD jsme totiž během něho stihli zlikvidovat celý minibar!

Pak už na nás přišla řada. Hned při zvukové zkoušce se mi podařilo skopnout z podia odposlech. Vážně to nebyl úmysl, jenom jsem se o něho zapřel nohou a už letěl. Naštěstí se nerozbil, ale zvukař byl nadšený. To, co jsme předvedli, bylo něco šíleného. Zvukař naše vystoupení nahrál na minidisc, který nám velkoryse daroval a doporučil ho věnovat na nějaké vědecké zkoumání. My jsme si ho nechali ve studiu přehrát na mp3 a já jsem ho po poslechu důkladně uschoval. Tohle nikdy nikdo nesmí slyšet.

Je tady ještě jedna část příběhu, kterou jsem nezmínil. Svého času jsem se na bandzone zakoukal do bloncky jménem Alice. Dál už jí budu říkat jenom Alis. Alis byla ze Slaného a bydlela na vysokoškolských kolejích v Praze. No a tahle kočka znala spoustu lidí z různých kapel. Nejvíc asi Totální Nasazení, protože byli taky ze Slaného. Tenkrát jsme se měli poprvé vidět právě na tom našem koncertě a Alis mi napsala, že přivede basáka z kapely ZakázanÝ Ovoce.

Tuhle kapelu jsem znal jenom z doslechu. Když jsem ale prozkoumal internet, tak jsem zjistil, že už mají v punkrockovém světě slušné jméno. Taky jsem zjistil, že jsem je v roce 2008 slyšel na fesťáku Pod Parou v Moravské Třebové. Tenkrát ale hráli strašně brzo ráno, a to jsem se zrovna probíral po předchozí náročné noci. Musel jsem se tedy trochu vzdělat, abych zjistil, že se ZakázanÝm Ovocem opravdu chceme kamarádit.

A jak jinak se předvést, než tak, že se totálně ožerete a zkurvíte co půjde? Po vystoupení jsem zašel na bar a pozdravil se s Alis. Ta mi představila Yarise, který mi řekl, že se mu to líbilo a nabídnul nám společné hraní v Olomouci. Přísahám, že jsem si v tu chvíli myslel, že se dočista zbláznil. Nabídnout nám hraní po tom, co jsme předvedli, bylo bláznovství. Nutno dodat, že kapela ATD pozvedla naši šílenost na novou úroveň a po jejich revolučním vystoupení si na Fly v Praze už nikdo ani nevzpomene.

S koncertem jsme samozřejmě souhlasili a já jsem byl v euforii. O tomhle se mi ani nesnilo. Byl to podobný pocit jako když jsme měli hrát s Harlej. V tu chvíli jsem ještě netušil, že s klukama se ZakázanÝho toho zažijeme mnohem víc a že nám budou hrát na křestu desky Korea Punk.

Co jsem ale tušil nejmíň, bylo, že při prvním společném koncertu zažiju tu nejotřesnější věc za celou svoji kariéru. Netušil jsem, že budu stát na podiu ve chvíli, kdy na nás zaútočí organizovaná banda olomouckých skinheadů a mezi námi exploduje slzný granát...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.


 

Diskusní téma: Jak jsem poznal dvě ze tří nejdůležitějších kapel svýho hudebního života...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz