Punkrockovou hvězdou...

26.05.2017 10:10

Už je to nějaká doba, co jsem napsal poslední článek. Tahle delší absence byla způsobena tím, že jsem řešil podstatné změny ve svém životě a na blog jsem neměl náladu. Taky jsem tomu chtěl dát trochu odpočinout po ukončení jedné důležité životní etapy.

Rozloučili jsme se s Thermitem, mojí první stabilně hrající kapelou. V další části nás čeká příběh, který bohužel končí podobně. Kapela Fly, o které budu vyprávět, už nemá profil na internetu a já si všechno nepamatuju. Proto taky možná pár věcí vynechám a nějaká data budu neúmyslně zaměňovat.

Nacházíme se v lednu roku 2009. Můj sen byl splněn a byl jsem členem punkrockové kapely Fly. Nehráli jsme žádný syrový punk. Spíš se to blížilo kapelám jako Iné kafe, nebo Rybičky 48. Příběh, a hlavně konec Fly, bohužel moc veselý nebyl. Z toho důvodu taky budu uvádět jenom přezdívky jednotlivých členů. Je mi jasné, že kdo nás znal, naše pravá jména ví. Stejně tak sem budu dávat fotky, takže o nějaké větší anonymitě nemůže být ani řeč. Rád bych se ale vyhnul případné konfrontaci mého pohledu na věc s pohledem na věc někoho jiného.

Teď už ale k představení Fly. Byl tam bubeník Adamič, který zároveň hrál na bicí ve filharmonii v Zábřehu. Skvělý kluk a dobrý muzikant. Pak tam byl basák Hanes, takové správné střevo. No a posledním členem byl zpěvák a kytarista Steny. To byl člověk, který se choval ve stylu já kapela. Hned první den jsem věděl, že budeme mít problém. Vždycky jsem uznával demokracii v kapele a dělbu práce. Ve Fly se ale hrálo jenom to, co chtěl Steny, co přinesl Steny a všechno muselo být po jeho. Adamiče s Hanesem to štvalo, ale neměli odvahu k tomu, aby se mu postavili. To by ale do kapely nesměl přijít někdo, kdo neumí držet pusu. Já!

Už od začátku jsem věděl, že něco není v pořádku, ale konečně jsem hrál to, co jsem vždycky chtěl, tak jsem nad tím mávnul rukou. Tahle netečnost bohužel měla fatální následky. Výsledkem bylo, že mě konec Fly znechutil ještě víc, než odchod z Thermitu a rozhodl jsem se skončit s hraním.

Zkušebna se nacházela v Šumperku, ve sklepě Vily Doris, domu dětí a mládeže. V době mého příchodu měla kapela na internetu čtyři nahrávky ze zkušebny. Byl to nešvar většiny kapel a spousta z nich dodneška nepochopila, že je to špatně.

Problémem dnešní doby je, že může hrát úplně každý. Tohle je ode mě nefér, protože jsem si tím prošel taky. S odstupem času už se na to ale dívám trochu jinak. Jen na bandzone jsou tisíce kapel a když si to poslechnete, berou vás mdloby. Teď neposuzuju styl nebo dovednosti muzikantů, ale kvalitu nahrávek. Když si pustíte nějakou kapelu a vyvalí se na vás chrčení a pištění, tak to prostě vypnete a už se k tomu nikdy nevrátíte. Já chápu, že kapely chtějí mít nahrávky a mají z nich radost. Věřte mi, pamatuju si, jak jsme na youtube nahrávali záznamy ze zkušebny natočené na starý foťák. Tohle ale není ta správná cesta.

Je potřeba si uvědomit, že když dneska založíte kapelu, čeká vás spousta let vnucování se pořadatelům. Když někomu pošlete mail, že byste měli zájem hrát v jeho klubu a do přílohy mu nahrajete hrůzu natočenou přes mp3 přehrávač, tak opravdu nečekejte nějakou odpověď! Jediná cesta je máknout, dát na hromádku nějaké peníze a natočit alespoň demo ve studiu. Stačí dvě, tři písničky. Stačí mít v rukou něco, co bude nějak vypadat a znít.

Vyprávím vám to z toho důvodu, že přesně takové otřesné nahrávky Fly měli. No a mě se podařilo ostatní přesvědčit, že bychom měli vyrazit do studia a udělat něco kvalitního. Takže jsem se znovu ocitl v domácím studiu ve Šternberku. Ani ne půl roku po tom, co jsme tam byli s Thermitem.

Důvod byl prostý. Neměli jsme moc peněz a studio nebylo tak daleko od Šumperku, kde jsme měli zkušebnu. Nakonec jsme natočili čtyři písničky: Přestaň mi psát, 2008, Čas utíká a Dejavu. Šlo to docela dobře, až na jednu drobnost. Projevilo se něco, o čem jsme věděli všichni kromě Stenyho. Ten mluvil normálně, ale když začal zpívat, měl takový zvláštní zastřený hlas. Nedokážu to úplně popsat, ale znělo to jako kdyby se dusil.

Už ve studiu nám zvukař říkal, že neví, co tam dát za efekt, aby to znělo aspoň trochu normálně. Potom, na koncertech, se nás ostatní muzikanti často ptali, proč Steny zpívá, když to zní takhle. Problémem bylo, že Steny problém neměl a podle něho bylo všechno ok.

Další věc byla, že Steny byl jedináček z poměrně bohaté rodiny a všechno dostal až pod nos. Jeho otec hrával na kytaru v plesové kapele a jednou přišel k nám na zkušebnu, že budeme pilovat zpěvy. Dopadlo to tak, že Steny řekl, že já zpívat nebudu, že to neumím a zpíval jenom on a Hanes mu k tomu dělal vokály.

Když jsme tam seděli a poslouchali ten Stenyho šílený hlas a dívali se na jeho otce, jak spokojeně přikyvuje, aniž by mu něco řekl, jenom jsme nevěřícně kroutili hlavami.

Jenom tak na okraj, já jsem zpěvák nikdy být nechtěl, protože jsem si nikdy sám o sobě nemyslel, že umím zpívat. V Thermitu jsem se ke zpěvu dostal náhodou a Korea Punk měla být jenom taková garážová sranda. Že jsem nakonec u zpěvu zůstal, byla strašlivá náhoda. Tohle píšu z toho důvodu, kdyby se tady náhodou objevil nějaký Stenyho fanatický fanoušek! (A oni se objeví!) Dole pod článek vám dám odkaz na youtube, na písničku 2008, kterou jsme tenkrát v tom studiu nahráli. Obrázek si udělejte sami.

Tehdy jsme to ještě tak neřešili. Konečně totiž přišla první akce a my vyrazili do Prahy na náš první koncert. Nutno říct, že pro nás, a především pro mě, to znamenalo zvrat v hudebním životě. Poznal jsem tam totiž dneska už poměrně slavné punkrockové kapely ATD a ZakázanÝ ovoce...

Studio...

Já...

Adamič...

Steny...

Se zvukařem Milanem Koreným...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Punkrockovou hvězdou...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz