Pekelný říjen 2008 konečně končí...

03.03.2017 09:56

Název dnešního článku krásně vystihuje kapelní říjen roku 2008. Během toho šíleného měsíce jsme odehráli snad deset koncertů. To bylo něco, na co jsme opravdu nebyli zvyklí. Bylo to ale nejkrásnější období, během kterého jsem poznal člověka, který se později stal důležitou součástí našeho příběhu...Davida Spilku!

Byly to dva roky, co David skončil těsně pod vrcholem třetí Superstar. Taky nutno říct, že jsem ho ze začátku dost nesnášel. Jak už jsem psal někdy dřív, nesnáším frajírky a Davidovi chvíli trvalo, než se trochu srovnal s popularitou, kterou mu Superstar přinesla. Když jsme se poprvé potkali v roce 2008, byl to pro mě jenom frajírek. Kdo by to byl řekl, že se z nás o pár let později stanou kamarádi, natočíme u něho ve studiu desku Korea Punk, já o něco později písničku na svoji sólovku, David se stane kmotrem Korea Punk a vyrobí původní obálku na moji knížku. No, život někdy dokáže připravit opravdu paradoxní situace.

V době, kdy jsem ho viděl poprvé, mi byl nesympatický. Potkali jsme se na poslední říjnové štaci kapely Thermit. Bylo to 30.10.2008 v olomouckém klubu Ponorka. Měli jsme tam hrát s revivalem Iron Maiden. Na tuhle akci jsme se moc těšili, protože jsme v Olomouci měli hrát vůbec poprvé.

Jak už ale bylo naším zvykem, tak se hned na zkušebně vyskytly problémy s odjezdem. Měli jsme jedno auto a bylo nás osm. Kdo to jen mohl předvídat? Padlo tedy rozhodnutí, že kapela pojede autem, Conspi, Aleš (Náš fotograf a holka pro všechno!) a sakra, nemám tušení, kdo byla ta holka, která s námi jela jako doprovod, pojedou vlakem.

Po příjezdu na místo jsme byli hned třikrát šokováni. Poprvé, když jsme zjistili, že Ponorka je vlastně taková miniaturní ponorečka, kde se nedá hnout a pódium je velké tak dva krát dva metry (Vážně, nekecám!) Podruhé, když nám bylo hned ve dveřích oznámeno, že dostáváme 25 piv na kapelu. (Juchů a věčná sláva Conspimu!) A po třetí, když jsme dostali vlastní zázemí v podobě stolu vedle pódia. Ponorka je vlastně taková rodinná hospoda s luxusní atmosférou. Není tam výjimkou, že vám během koncertu přistane pivo na hlavě.

To už ale dorazilo naše technické zázemí s Conspim v čele a šlo se na věc. My jsme to odpálili bez zvukovky, a to byla chyba. První zrada byla, že jsme se na tom malinkém prostoru vůbec neslyšeli. To jsme ale časem přestali řešit. Měli jsme přece 25 piv na kapelu! Podstatně horší bylo, že Erik začal zpívat a reproduktory mlčely. Do toho naběhl společensky znavený zvukař a nacpal se mezi nás na pódium. Nutno podotknout, že už před jeho intervencí jsme tam byli jak sardinky.

Nevím proč, ale i bez toho zpěvu jsme pořád hráli dál, i s tím zvukařem mezi sebou. Měli jsme přece těch 25 piv na kapelu! Těsně před koncem úvodní písničky se to podařilo opravit a pravděpodobně jako poděkování, mi kolem hlavy proletělo první pivo a rozletělo se někde nad Romanem o stěnu za námi! Začínalo jít do tuhého a bylo jasné, že lidi dnes přišli spíš na metal, který jsme hrozně chtěli hrát, ale nehráli.

Největší legrace nastala, když jsme na této metalové akci začali hrát náš nohy roztahující ploužák Evelyn. Někdy v polovině písničky přiletělo další pivo, a to nás tak rozhodilo, že jsme Evelyn z původních pěti minut stáhli asi na dvě!

Po tomto zážitku jsem se nasral a na protest se otočil k publiku zády. Takhle jsem vydržel hrát celou následující písničku, dokud na mě Conspi nezačal hulákat, ať se okamžitě otočím zpátky! (Když Conspi hulákal, tak to vypadalo tak, že mluvil trošku nahlas. On moc neuměl být nasraný!) Tak jsem se zase otočil k lidem. Měli jsme přece těch 25 piv na kapelu!

To už se ale ke slovu dostal náš nový repertoár a poprvé zahraná písnička Vstaň a jdi dál a rázem bylo všechno jinak.

Lidi začali tleskat a slušně se to rozjelo. Někdy v té době přiletělo třetí pivo a v tom mi došlo, že je to asi pochvala. Takže jsme v solidní atmosféře dohráli a že si jako půjdeme pro těch 25 piv na kapelu. To si vám takhle přijdeme k našemu stolu (Rozuměj tím, že jsme udělali dva kroky z pódia!) a zjišťujeme, že u něj sedí borec, kterého známe z televize…David Spilka! Společně s ním tam seděla nějaká jeho banda.

Takhle ne! Dožadujeme se aby Conspi zakročil a vypráskal je pryč od našeho stolu. Conspi to zkouší diplomatickou cestou, ale je ihned vykázán do míst, kam slunce nesvítí. Tak to teda jako opravdu ne! Našich 25 piv na kapelu nám nikdo nevezme a náš stůl už vůbec ne! Conspi nás ale nenechá bojovat proti bezpráví a lifruje nás k jinému (Podstatně menšímu!!!) stolu, u kterého už sedí dvě holky z Uničova, které jedna přes druhou vykřikují, že přijely kvůli nám.

He? My máme rowdie? Tohle je dobrá zpráva, protože od rowdie je to už jenom kousek ke groupie. Jo, jsme namyšlení a děláme to pro peníze. (Žádné peníze jsme v Thermitu nezarobili!) Jediné opravdové groupie se v historii kapely Thermit dočkal Roman.

To se takhle jednou kapela vypravila na Vavřineckou zábavu do Nové Hradečné. Tam Roman sbalil jedno děvče nejmenovaného jména z Dlouhé Loučky. Zbytek večera jsme poslouchali jeho výkřiky: „Ty vole, sbalil jsem fanynku! Ty vole, já jsem sbalil fanynku!“ Společně s námi to poslouchalo dalších asi 500 lidí!

Do toho přijela maringotka z pouti, kde se dalo střílet ze vzduchovky. Nikdy nevymažu z paměti, jak před nalitým Sláďou mávajícím vzduchovkou, několik desítek lidí zalehává do prachu cesty.

Po nás to ještě rozjela kapela Iron Maiden revival, a to byla pecka. Kluci nám dokonce věnovali jednu písničku. Vzali to pěkně od podlahy a pro mě to dodnes je nejlepší Iron Maiden revival, co jsem slyšel.

Ještě jsem vám zapomněl říct, že akce se konala ve čtvrtek a já s Hraběm jsme šli druhý den ráno do práce. Všichni ostatní byli ještě na školách, takže to měli solidně na párku. Co se dělo po cestě zpátky, asi úplně popisovat nebudu, protože se za to i po letech stydím. Jediná publikovatelná část zpáteční cesty, je ta, jak se nám hned před Ponorkou nějaký borec pokoušel prodat koženou bundu. Pak si ještě pamatuju, že se Erik pokoušel přemluvit strojvedoucího, aby ho nechal řídit.

Takže, když to shrnu, rozhodně se jednalo o jednu z top akcí. Bohužel nemám k disposici žádnou fotku. Jediné, co jsem po akci věděl se stoprocentní jistotou, bylo, že nenávidím Davida Spilku. To jsem ještě netušil, že se za pár týdnů znovu setkáme za podobných okolností. Legrační je, že když se z nás později stali kamarádi, tak jsem mu to nikdy nepřipomněl. Nejspíš si to nepamatoval a já jsem se k tomu už nevracel. Vlastně to ani nebylo potřeba. V tu dobu už jsme oba byli docela jiní lidé…

Ponorka...

To v pozadí je podium...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Pekelný říjen 2008 konečně končí...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz