Přípravy na první opravdovou akci...

14.11.2016 13:03

Je jaro roku 2008 a můj a Romanův sen, který jsme si vysnili v dětství, se konečně splnil. Hráli jsme spolu v opravdové kapele. Už žádné pokojíčky a omílání dvou písniček pořád dokola, bylo to lepší a lepší.

Kapela našla zpěváka, kterého jste mohli spatřit ve videu pod předchozím článkem. Jmenoval se Erik a byl to metalista jako poleno. S jeho příchodem jsme začali skládat vlastní písničky. Většinu textů psal Erik a místo metalu nám z toho lezl takový divný hardrock.

Výjimku tvořilo několik písniček, které jsme převzali z Korea Punku. Byla mezi nimi i písnička Ztracenej, která se později stala jedním z největších hitů Korea Punku a vyšla i na desce.

Byla tam i Dlouhá Loučka, kterou považuju za tragédii a jedno ze svých největších životních selhání. Bohužel jsme ji stihli několikrát zahrát naživo, včetně koncertu s kapelou Harlej. Potom naštěstí někomu došlo, že pokud nejste kapela Alkehol, tak zpívat o sexu, chlastu a fetu, není pro budování popularity ok a zarazil to. Myslím, že to byl náš pozdější manažer Conspi. Ten se na scénu dostane až o něco později. O sexu a chlastu jsme potom zpívali ještě často. Jenom to podání už bylo někde trochu jinde.

Pak jsme si ještě udělali takovou veřejnou zkoušku ve Vísce u Litovle na Hraběho narozeninách. Bylo to na sále nějaké místní nálevny a byla to strašná divočina. Podařilo se mi dohledat pár fotek.

Víska. Drsňák Erik a Hrabě...

Zvukař Vála, Erik a Sláďa...

Co na to říct. Chutnalo mi...

Mezitím se pomalu blížil náš první koncert. Ten trapas na šternberském zimáku odmítám počítat. V Uničově existuje undergroundová hospoda Na Čtverce. Jak už název napovídá, je to pajzl. Pro uničovské fanoušky to však je něco jako CBGB v New Yorku. Ten je sice už roky zavřený, ale tahle legenda mezi hudebními kluby má dodnes zvuk. Když ten název vyslovíte, tak se hned každému vybaví Ramones, Patti Smith nebo Blondie, právě na tomto místě.

Undergroundovější místo v olomouckém kraji nenajdete a nikam jinam by nás nejspíš ani nepustili. Tak se stalo, že se nám podařilo dát dohromady asi pět vlastních písniček a k tomu spoustu převzatých. Podařilo se nám na akci domluvit zvukaře a další kapely.

Nutně jsme potřebovali nějakou kapelu, která přitáhne lidi, protože nás nikdo neznal. Volba padla na šumperskou úderku MadGod. To byla docela známá metalová banda. Další byli In Extremis ti byli z Libiny. No a pamlskem na konec byla kapela z Otrokovic s brutálním názvem: Ježíšův bratr Milan. Neptejte se mě, proč se tak jmenovali. Možná to nikdo z nás raději ani nechce vědět. Jisté je jenom to, že v té kapele hrál na bicí kamarád Lukáš, se kterým jsme se poznali ve Skotsku. (Prosím nezaměňovat z Lukášem, se kterým jsem jel do Skotska) Jeho kapela hrála takový prasácký hardcore.

Sestava tedy byla perfektní. Datum konce světa připadlo na 12.4.2008 a řetězec událostí vedoucí k první opravdové zkoušce ohněm se dal do pohybu. Ještě před tím se ale událo něco, po čem se mi dodnes ježí vlasy hrůzou.

Týden před koncertem se totiž konala zábava s kapelou Pandora v Babicích. Tam jsme se jako kapela kolektivně ožrali. Potom následovalo něco, u čeho doufám, že už si to moc pamětníků nepamatuje.

Někdy kolem půlnoci jsme se s Pandorou domluvili, že si zahrajeme písničku Život je krátkej od Alkeholu. Je to ta, kterou hrajeme ve videu pod předchozím článkem. Co se na tom pódiu odehrálo, plně vystihuje moje nejtemnější noční můry. Byl to trapas, který nám skoro zarazil cestu na vrchol. Předvedli jsme opilecké vystoupení ve stylu Sex Pistols a možná ještě horší. Výsledkem bylo, že nás vypískali a tahle ostuda se s námi táhla ještě hodně dlouho. Pevně jsem věřil, že je Uničov dost daleko na to, aby se tam tohle extempore nedoneslo a někdo vůbec přišel.

Vteřiny před katastrofou. Zleva Já, Roman, na jeho zádech Erik a na konec Sláďa. Vážně nechápu, proč Roman pořád nosil moji mikinu...

Tady to vypadá, že vím, co dělám, ale opak je pravdou. Roman nosil moji mikinu, já Erikovu a potom i Romanovu. Byli jsme schoopní prohodit si je i třikrát za večer...

Poslední věc, která se v Babicích odehrála, je bohužel vážnější. Na jejím počátku byli tři hrdinové, kteří se postavili obrovské přesile a jeden nečekaný zachránce. Na konci byla záchranná služba, vážné zranění, poldové a cela předběžného zadržení. O tom ale až příště...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky. 


 

Diskusní téma: Přípravy na první opravdovou akci...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz