Rozplynout se umííííím...

12.08.2016 21:45

Další článek v rekordní době. Ha, tohle nikdo nečekal.

Poslední článek jsem končil tím, že kapela byla blízko. Ona byla, ale zatím ne s Romanem. Ten měl svoji kapelu, jak už jste se dočetli minule, ale pořád jsme byli kámoši a chodili jsme na zábavy a na koncerty.

Než přejdu dál, rád bych se s vámi ještě podělil o svoji debilitu. Byli jsme totiž s Romanem v Šumperku, na punkovém koncertu kapely Punk Floid. To pro mě byla přelomová záležitost. Dostalo mě to totiž natolik, že jsem už nikdy nechtěl hrát nic jiného než punkrock. Samozřejmě jsem potom celé ty roky hrál všechno, jenom ne punkrock.

Těžko říct, co mi na tom stylu tak učarovalo. Pravda je ale taková, že jsem po koncertu prodal svoji Ibanezku. Prodal jsem ji proto, abych si mohl koupit naprosto otřesnou Epiphonku za necelé tři litry!

Když mi ji přivezli a zapojil jsem ji, měla tak odporný zvuk, že jsem se rozbrečel. Nebyly to slzy smutku, ale štěstí. Tohle byl totiž punk. To, že jsem idiot, mi došlo asi o tři roky později, ale svoji první kytaru už jsem nedokázal vystopovat. Nepamatuju si už, komu jsem ji tehdy prodal.

Pak přišel druhák na posledním učňáku ve Šternberku a došlo k zásadnímu zvratu v mojí kariéře. Můj spolužák Lukáš totiž jednou přišel s tím, že jeho kámoši mají kapelu a zrovna hledají kytaristu.

Tohle byl ten zlomový okamžik, protože Lukáš mi domluvil zkoušku a já jsem tam málem nešel. Měl jsem totiž strašlivý strach a kdybych se tenkrát nerozhodl zatnout zuby a jít tam, tak bych stoprocentně skončil s hraním. Kapela s Romanem byla v někde nedohlednu a celkově se nic nedařilo. Naštěstí jsem ale udělal to nejlepší rozhodnutí svého života a mezi všechny ty cizí lidi šel.

Zkušebna byla ve Šternberku, ve Lhotě, za kolejemi, za vlakovým nádražím. Byla to zkušebna zábavové kapely Pandora a jejich zpěvák Vymoš, hrál klukům na bicí. Na Pandoře jsem předtím několikrát byl a tenkrát jsem byl fakt vyklepaný. Všichni tihle lidi pro mě byli opravdoví muzikanti, zatímco já jsem byl posera se zkušenostmi z pokojíčku.

Nervozita ze mě ale okamžitě spadla, protože kluci mě přijali naprosto skvěle. Největší prdel byla, že hned ve dveřích mě přivítal Fifin. To byl kluk, se kterým jsme se vlastně tak nějak znali od dětství. Naši tátové spolu chodili do posilovny a byli kámoši. Fifin hrál na basu. Pak tam byl Sláďa, což byl kapelník a kytarista. Potom za bicími Vymoš z Pandory a poslední byl kluk, jehož jméno si bohužel už nepamatuju. Prdel byla, že to byl taky kytarista, a především člen kapely!

Možná tušíte, že to Lukáš posral a kapela samozřejmě hledala zpěváka. Já jsem si to tam napochodoval s kytarou na zádech a trapas byl na světě. Byl jsem připravený úplně na všechno, kromě zpěvu.

Nakonec jsem se ale nechal ukecat a poprvé v životě jsem vzal do ruky mikrofon. Po všech těch měsících hulákání v pokojíčku jsem měl v ruce opravdový mikrofon. Stál jsem v opravdové zkušebně opravdové kapely s opravdovým mikrofonem v ruce!

První písnička, kterou jsme zkusili, byla: Je v mý hlavě od Ready Kirken, kterou jsem znal jenom z rádia. Nikdy nezapomenu na Sláďovo: „Tak se rozplyň.“

Já jsem tedy začal: „Rozplynout se umííííím, rozplynout se umím hravě.“ a bylo to tak skvělé, že jsem se dokázal uvolnit a pořádně si to celé užít. Potom následoval Svařák od Harleje a Justýna a Karneval od Třináctýho století.

Ta zkouška byla taková pecka, že mě okamžitě vzali, a tak jsem se stal zpěvákem. Hned druhý den mě mamka vzala do Šumperku, kde mi za dva litry koupila mikrofon i se stojanem. Mě ale kytara pořád nemohla tak nějak pustit, proto jsem na zkoušky kromě mikrofonu pořád vozil i tu kytaru.

Jednou se stalo, že bezejmenný kytarista nemohl přijet na zkoušku. To byla moje chvíle a já si poprvé zkusil zpívat i hrát. Nakonec to bylo tak dobré, že bylo kytaristovi naznačeno, že už jezdit nemusí. Nebudu lhát, že jsem ho obrečel, ale nemůžu ani říct, že by mě to nemrzelo. Rozhodně jsem tam nepřišel s úmyslem, aby kvůli mně někoho vyhodili.

Proběhlo pár zkoušek a začali jsme toužit po vlastním bubeníkovi. Proto jsem do kapely přivedl svého, tehdy hodně velkého kamaráda Mauglího.

Když jsme to tak nějak zabalili s Romanem, začal jsem hrát s Mauglím. Dokonce to zašlo tak daleko, že jsme se rozhodli založit spolu kapelu. V Nové Hradečné byl obecní dům, kde byla prázdná místnost, takže jsme si podali žádost ke starostovi o pronájem. Chtěli jsme to odhlučnit a udělat si tam zkušebnu. Starosta žádost s úsměvem přijal a o týden později mi přišlo vyrozumění, že v žádném případě. No, jejich smůla. Mohli jednou machrovat, že jsem tam začínal. Haha.

Na závěr tohoto příspěvku mám opravdovou perličku. Je to úplně první video mého muzikantského počínání. Aktéry jsme Já, Mauglí a náš kámoš Krťa s trumpetou. Pokoušíme se o píseň z Pulp Fiction. Je to natočené v Mauglího domácí zkušebně v Nové Hradečné. Všimněte si dvou věcí. Ta první je, jak Krťa posere tu trumpetu na konci a ta druhá je, že vypadám jako z Nirvány. Šílené vlasy, šílený vohoz a všechno šílené. Dneska už se sám sobě jenom směju. Byla to dost šílená doba. Povšimněte si té vlajky se srpem a kladivem za Mauglím. Prosím vás, nedělejte z toho nějaké závěry, byla to jenom vlajka a řekl bych, že ani my sami jsme nevěděli, proč tam je. Tehdy jsme na zdi věšeli všechno, co jsme kde našli. Mimochodem, to video je z roku 2007.

 (video je dole pod článkem)

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

 

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz