Sbohem Thermite...

07.04.2017 13:09

Je to tady. Konec mojí první kapely. Mám zvláštní pocity. Nedokážu to tak úplně popsat. První cigáro, první pivo, první sex, první láska. To všechno jsou věci, co si člověk většinou pamatuje po zbytek života a já se v tomhle článku budu loučit se svojí první kapelou. Konec nebude nic hezkého, ale to už se tak v životě občas posere.

Provedl jsem vás téměř rokem života v rockové kapele Thermit. Stabilně jsem hrál ve třech kapelách. Jenom jedna z nich se však dočkala opravdu důstojného rozloučení a byl to právě Thermit.

To, co vám dnes budu popisovat, bude poměrně přesný obraz toho, co se skutečně událo. Mám totiž k disposici obsáhlou fotogalerii. Naše poslední akce byla zdokumentována více než třemi stovkami fotografií.

Nacházíme se v prosinci roku 2008. Psal jsem o tom, že Roman domluvil hraní v Dálově na oslavě narozenin kamaráda Mrgela. Společně s námi tam měli hrát punkáči a metalisti: Rachot Petky, Kriminalitat a Postmortem. Datum akce připadlo na sobotu 13.12.2008.

Já si den před tím odskočil do Šternberku na maturitní ples svojí sestry. Udělal jsem to i přes Romanovo varování a ukázalo se to být obrovskou chybou. Na plese se totiž sešly čtyři holky! Se dvěma z nich jsem měl něco víc, s jednou něco míň a s tou poslední jsem fakt chtěl něco mít, ale prostě mi nedala. Průser byl, že tři z nich spolu chodily do třídy a ta čtvrtá byla nejlepší kámoška té, která mi nedala! Dovedete si asi představit, co musel tak dobrý člověk jako jsem byl já, zažívat.

Hned mezi dveřmi jsem málem dostal po držce od otce jedné z nich. Po tom, co jsem se z toho nějak vykecal, na mě nastoupila její sestra. A takhle to pokračovalo celý večer a dopadlo to tak, že jsem se neskutečným způsobem odebral do bezvědomí.

Druhý den jsem na tom byl tak zle, že jsem myslel, že na tu akci snad ani nepojedu. Nakonec jsem se nějak zmátořil a vyrazil do Šternberku na zkušebnu. Tentokrát jsme totiž celou akci i zvučili. Dálov je strašná díra nad Šternberkem, kde lišky dávají dobrou noc. Událo se tam ale pár historicky důležitých věcí. Tou nejdůležitější byl samozřejmě náš koncert. Zároveň se tam ale stal i zázrak v podobě vyskytnutí se našeho budoucího basáka Korea Punk Hejďáka. Je tam i kulturák, který se stal dějištěm brutálního masakru, který vám teď popíšu.

Přes svůj nesouhlas s námi jel i náš manažer Conspi. On totiž nesouhlasil s tím, abychom tam hráli. Nebyla to oficiální akce a očekávala se divočina. Conspi už ale věděl, že jsme před rozpadem a možná i proto nakonec souhlasil, že pojede s námi. Když jsme dorazili, nic nenasvědčovalo tomu, že by se tam měl odehrát ten největší masakr, co tohle místo zažije. Bylo nám jasné, že zvuk asi nebude nic moc a bude to spíš sranda. Přivezli jsme ze zkušebny bedny na zpěv a zesilovač s mixem. Nic z toho nebylo na veliké pódium a odposlechy jsme radši neměli vůbec. To, aby se slyšel alespoň zpěvák, jsme vyřešili tím, že jsme vzali jedno kytarové kombo, a to jsme použili, jako odposlech. Už ani nevím, jak to bylo zapojené, ale hrálo to.

Mysleli jsme si, že na akci dorazí maximálně třicet lidí, ale to jsme se dost šeredně přepočítali. Do toho malého kulturáku ve finále našly cestu dvě stovky lidí! Zvukař nebyl, pořadatelská služba nebyla, organizace taky ne. Zato byla anarchie a to pořádná!

První dvě kapely odehrály a dokázaly zvednout ze židlí dost lidí. Co následovalo s naším příchodem na scénu, snad asi ani nejde popsat. Na akci jsme si totiž připravili speciální play list, který kromě našich písniček obsahoval i pecky od SPS, Alkeholu, Harleje a Punk Floidu. Když jsme to někdy kolem jedenácté odpálili, začalo peklo!

Tenkrát jsme neměli nijak drahou aparaturu a snad až na Sláďova Gibsona ani nástroje. Bylo to ale všechno, co jsme měli a rozhodně to mělo cenu pár desítek tisíc.

V historii rockové hudby se dočtete, jak se odehrávaly brutální show, kde lidi skákali z podia atd. Když vám někdo vyleze na podium, aby z něho skočil, je to ještě ok. Když tam ale vyleze a ožralý začne pogovat mezi vámi, už je to problém. Tam totiž moc nechybí k tomu, aby něco rozbil. V takových případech obvykle zasáhne ochranka a je po problému. Tu jsme ale neměli a řekl bych, že i sebevětší gorily by s tím nic nezmohly. Nám totiž na podium těch lidí naběhlo asi třicet a zůstali tam po celou dobu koncertu!

Během druhé písničky mi ukradli mikrofon, takže mi zůstala jenom kytara. Z kapely jsem viděl jenom Romana za bicími a Erika, který byl vedle mě. Ten naštěstí svůj mikrofon z ruky nepustil a úspěšně vedl ve zpěvu dav pogující mezi námi a hulákající do mého ukradeného mikrofonu.

Asi nedokážu popsat, jak to tam vypadalo a co jsem cítil. Bylo to brutální. Asi nejvíc to dokážou vystihnout fotky, které dám pod článek. Celý ten masakr se nám nakonec podařilo přežít bez úhony, a to je něco, co si dodnes nedokážu vysvětlit.

Během koncertu jsem asi třikrát potlačil nutkání skočit do lidí. Dodneška toho lituju, protože když jsem to o několik měsíců později na tom samém místě konečně udělal, tak jsem skočil přesně tam, kde lidi nebyli a měl jsem při tom v rukou kytaru za pětadvacet litrů! Tehdy jsem sebou z podia vzal i kombo, na kterém se zalomil jack od kabelu z kytary. Tohle zranění na mém kombu se ozvalo o něco později při křestu desky Korea Punk.

Dohráli jsme a slezli z podia dolů, kde seděl Conspi a celou tu dobu na to všechno vyjeveně zíral. Všichni jsme čekali, co na to řekne, ale on místo toho ukázal na nějakou blondýnu opodál a řekl: „Tahle buchta před pěti minutama ošukala támhle toho borce, tady na tom stole, u kterýho sedím! No, asi to bylo divoké.

Nakonec nastoupila poslední kapela a došlo k tomu, co se prostě muselo stát. Erik se asi oklepal z toho všeho, co se stalo před pár týdny s Calibosem a začal se chovat jako idiot. Poslední kapela se mu nelíbila a pořád vykřikoval, ať vypnou ty sračky. Několikrát přiběhl k mixu a stáhnul jim zpěv. Bylo to trapné a všichni na nás koukali. Několikrát jsem mu řekl, ať už se na to vysere, ale minulo se to účinkem.

Nakonec přiběhl naposledy a vypnul celý mix, během písničky! Jediný důvod, proč moje zaťatá pěst minula jeho obličej, byl ten, že jsem byl tak opilý, že jsem ho netrefil! Byl jsem ale dost při smyslech na to, abych ho dokázal skopnout dolů ze schodů vedoucích z podia, po kterých přede mnou utíkal! Bylo to nechutné vyvrcholení celé situace v kapele.

Erikovi se naštěstí nic nestalo, ale to, že jsme se skoro porvali a já jsem mu ještě k tomu málem ublížil, udělalo jasno. Nebyl jsem hrdý na naši konfrontaci, ale ten večer jsem měl dost. Buď já, nebo Erik! Po zkoušce, kde se řešil Erikův konkurz u Calibosu, jsem byl rozhodnutý, že odejdu. Přes to všechno, co se mezi námi dělo, jsem ale byl na vážkách. Hodně jsme toho spolu prožili a nechtěl jsem to s námi vzdát, ale Erik se Sláďou mě tak štvali, že už to jinak nešlo.

Naštvaný sám na sebe jsem zalezl do backstage, kde jsme s Romanem našli plato vajec. Vzali jsme ho a ty vajíčka jsme rozmlátili, kde se dalo.

Potom jsem se někdy nad ránem ocitl s nějakou holkou vzadu za kulturákem u zdi garáže, nebo co tam za tím stojí. No a jak jsme se tam spolu kamarádili, najednou jsem v dálce uslyšel Romana, jak huláká písničku Přirození od Harleje: „Na zeď jsem po setmění nakreslil přirození a pod něj napsal pak jméno tvý!

V tu chvíli jsem od sebe tu holku odstrčil, zvednul jsem ze země kámen a na tu zeď nakreslil holčičí přirození a pod to napsal: Markéta!

Jestli se někdy dostanete do Dálova, za předpokladu, že je na mapě, tak se stavte podívat za kulturák. Třeba to tam pořád je. Dávejte ale bacha. Je to na konci mapy a když špatně odbočíte, mohlo by se stát, že přepadnete do vesmíru.

Ještě v Dálově jsem řekl Sláďovi i Conspimu, že už s Erikem dál nehraju. Bylo neuvěřitelné, jak se choval po tom, co kapelu podrazil s Calibosem. Jeden by řekl, že bude třeba zpytovat svědomí, ale on ne. Podle mě k tomu přispělo to, jak se za něho Sláďa postavil. Nakonec jsme se domluvili, že to necháme týden uležet.

Příští víkend se konala zkouška, která měla smutnou atmosféru. Jedno téma jsem ještě neotevřel. Prakticky od začátku byl problém s basákem Hraběm. Byl tím typem muzikanta, který má všechno vydřené, ale ani to nestačilo. Prostě nám nestíhal a bylo to znát víc a víc.

Vždycky jsem zastával názor, že radši budu hrát s někým, kdo není moc dobrý, ale je to fajn člověk, než s namyšleným pitomcem. Hrábě byl dobrý člověk i kamarád. Pro kapelu dýchal a beze sporu měl svoji zásluhu na tom, kam jsme to dotáhli. Byl ale nejslabším článkem a v poslední době se to začalo dost projevovat. My jsme se neustále zlepšovali, ale on stál na místě.

Než Hrabě přijel na zkoušku, tak jsme si odhlasovali jeho odchod. Když dorazil, Sláďa mu to oznámil. Doufali jsme, že to vezme jako chlap a zůstaneme kámoši. To se ale nestalo a Hrabě odešel bez toho, aniž by nám podal ruku a bez jediného slova.

Když o tom po letech přemýšlím, já bych nám tu ruku asi taky nepodal. Hrabě s námi všechno vybudoval a my jsme ho vyhodili. Nenechal si s pomoct, hodil si na záda basu a sám si z podzemní zkušebny vytáhnul svůj těžký basový aparát. Později jsem se dozvěděl, že když ho pak z úplně stejného důvodu vyhazovali z jedné olomoucké kapely, udělal úplně to samé.

Asi ho chápu. Děláte něco, co vás baví a dáváte tomu všechno. Podřizujete tomu osobní život, stojí vás to nemalé peníze a dřinu. Zatímco se kámoši baví po barech, vy doma dřete, abyste byli lepší a pořád jenom přemýšlíte, jak sakra prorazit. To se pak ve vás jenom těžko hledá dost sebereflexe, abyste si uvědomili, že na to prostě nemáte a je načase jít dál. Tenkrát, v té zkušebně a stísněné atmosféře, jsem Hraběho viděl naposledy. Nikdy jsem na něho nezapomněl a nikdy mě nepřestalo štvát, že jsme to udělali. Jestli měl Thermit opravdu skončit, měli jsme to udělat společně. Všichni, co jsme ho vybudovali!

To, že kapela skončila, si nikdo nepřipouštěl. Někteří dokonce dělali, že se jich to netýká. Když jsem se totiž po Hraběho odchodu postavil s tím, že chci hlasování o Erikovi, byl jsem nemile překvapen. Sláďa nejdřív znovu zkusil to svoje: „Erik nikam nejde a o ničem se nehlasuje!“ Já si ale dupnul a hlasování se uskutečnilo. Conspi se hlasování neúčastnil a bylo to jedině dobře. Bylo by nefér stavět ho do takové pozice, i když by na hlas jako manažer měl plné právo.

To, že Sláďa zvedne ruku pro Erika, jsem čekal, ale rozhodně jsem nečekal, že to udělá i Roman. Myslel jsem, že ho mám celou dobu na své straně a tohle bylo docela veliké au do mých slabin. Ono to nebylo tak, že by se Roman postavil vyloženě proti mně. On se to jenom rozhodl nehrotit. Už jsme vyhodili basáka a vyrazit ve stejný den i zpěváka, by se rovnalo ukončení činnosti. Roman byl flegmouš a výrazy jako: „Mě je to jedno.“ Jsem od něho slýchával poměrně často.

Můj problém spočíval v tom, že jsem byl poznamenaný svojí rodinou z maminčiny strany. Jestli znáte seriál Vyprávěj, znáte i Dvořákovic principy. Aby bylo jasno, já jsem hrdý na to, jaký jsem! Vždycky jsem se snažil mluvit, jak mi huba narostla a všechno jsem říkal na rovinu. To mi samozřejmě v životě přineslo spoustu problémů. Když se lidí zeptáte, jakou vlastnost vyžadují od druhých, většinou vám odpoví, že upřímnost. To je prachsprostá lež! Upřímnost ve světě nemá místo a ti, kdo jí vládnou, jsou odsouzeni k dost těžkému životu. Já ale vždycky byl hrdý na to, jaký jsem a nic na tom nemění ani fakt, že kdybych takový nebyl, byl by můj život o poznání lehčí.

Jediný, kdo zvedl ruku pro Erikův odchod, jsem byl já. Bylo vymalováno a všechno bylo vlastně v pořádku. Někdy v té době si Conspi pronajal zkušebnu vedle nás a začal tam rozvíjet svoje death metalové choutky. Já i Roman jsme tam začali trávit hodně času.

Conspi býval spolehlivou vrbou, které se vždycky dalo vypovídat. Jemu bylo jasné, že s Thermitem je konec. Taky byl prvním, komu jsem řekl, že si hledám jinou kapelu. Mezitím byl na post basáka angažován Romanův kamarád z hudební školy z Mohelnice Zdena. Já jsem ho znal a byl to neskutečný muzikant. Pravý opak Hraběho. Bohužel už se s ním nikdy žádná zkouška nestihla odehrát.

Zpráva na bandzone Thermitu o odchodu Hraběho:

 

Vše dobré či špatné má svůj start, směr i smělý cíl. Stejně tak ho díky nám měl, i stále má, náš přítel Roman Hrabáček, který v pátek dne 19.12.2008 opustil řady Thermit z důvodů, o kterých všichni dobře víme. Avšak v historii snad každé dlouhohrající kapely se udála nejedna jednoduchá personální změna, která vedla ke zlepšení dosavadní práce. To samé očekáváme od důstojné a velmi ambiciózní (možné) náhrady, kterou jsme našli v kamarádovi Zdenovi Horákovi pocházejícího z kapely My Bloody Eventide, který se opět po několika měsíční odmlce setká na stejné lodi se svým přítelem Romanem Navrátilem.

Na štědrý den jsme na náš bandzone napsali vánoční přání. Potom jsme stále ještě společně oslavili silvestra na zkušebně v Plinkoutě. Tato zkušebna ještě bude v našem příběhu hrát významnou roli.

31.12.2008 jsem na internetu našel inzerát, že punkrocková kapela Fly ze Šumperka, hledá druhého kytaristu. Poslechl jsem si jejich nahrávky na banzdone a okamžitě jsem měl jasno. Tohle bylo přesně to, co jsem celou dobu hledal! Byly to nekvalitní záznamy ze zkušebny, ale mě to stačilo. Napsal jsem jim a kluci mi odpověděli, jestli bych hned druhý den nemohl přijet na zkoušku.

1.1.2009 jsem nastoupil do vlaku Troubelice zastávka-Šumperk. V Šumperku jsem nebyl snad od doby, co mě vyhodili ze školy. Samozřejmě, mimo koncert Thermitu pro uklízečku v Háčku. Nebudu to tady víc rozebírat. K tomu se v příběhu dostaneme později. Důležité je, že jsem konkurzem prošel a odcházel jsem nadšený.

2.1.2009 se konala zkouška Thermitu. Už ani nevím proč, ale nebyl tam basák Zdena. Já jsem si hned na začátku vzal slovo a řekl jsem, že už v kapele nejsem rád, byl jsem na konkurzu u jiné kapely a odcházím. Udělal jsem to samé, co Erik. S tím rozdílem, že jsem k tomu byl donucen okolnostmi. Myslím, že kdyby v kapele bylo všechno v pořádku, tak neodejdu.

Možná bychom dnes byli slavní a možná taky ne. Nové písničky byly super a Conspi nás táhl nahoru. Kdybychom natočili desku a přidal se výborný basák Zdena, mohlo být všechno jinak. Ale kdyby nebyly ryby, nebyly by ani rybníky.

Upřímně říkám, že jsem opravdu nečekal, že mě bude někdo přemlouvat. Pro Sláďu s Erikem to nespíš bylo takové malé vítězství. Asi jsem ale nepočítal s tím, že všichni řeknou jenom: „Hm…ok!“ A rozhodně jsem nečekal, že podobnou situaci zažiju i při rozpadu Korea Punk o pár let později.

Možná se pletu, ale troufnu si říct, že Sláďa už buď nějakou dobu měl, nebo za mě sháněl náhradu. Možná jsem měl po Hraběm být další na řadě, těžko říct.

Já jsem svůj odchod na rozdíl od Hraběho pojal jinak. Pro mě to totiž byla neskutečná úleva. Na jednu stranu mě děsilo, když jsem potom vyšel ze zkušebny a necítil jsem nic, absolutně nic! To mi dokázalo, že už jsem k Thermitu neměl žádný vztah. Bylo to mrtvé. Tím nechci říct, že mě to nemrzelo, to tedy rozhodně ano. Byl to rok života. Ale jak říkám, zároveň strašná úleva.

Nastala zvláštní věc. Jestli jste sledovali příběh Beatles, tak víte, že poslední koncert odehráli bez diváků na střeše studia, při natáčení dokumentu. Byli sami sebou tak znechucení, že odmítali hrát a vlastně spolu už nemohli ani vydržet. Při natáčení dokumentu o nich někoho napadlo, že by mohli odehrát poslední koncert na střeše jejich studia. Z toho koncertu existuje záznam a bylo to jedno z nejlepších vystoupení, co kdy Beatles odehráli. Nikdo o tom nevěděl a zprávu šířili náhodní kolemjdoucí, kteří je slyšeli z ulice. Byla to spontánní akce, která vešla do dějin. Smutné je, že tenhle poslední koncert největší hudební skupiny v dějinách, předčasně ukončila policie, kterou zavolal nějaký iniciativní blb, kterých je na světě spousty.

Vyslovil jsem přání, že bych si s klukama ještě rád dal poslední zkoušku a oni souhlasili. Dali jsme si to ve čtyřech bez basáka. Společně s námi tam byl jenom náš manažer Conspi a podle mě to bylo to nejlepší hudební vystoupení, co jsme kdy odehráli. Všechno bylo zapomenuto a byli jsme to jen my v té nejlepší formě. Bylo to to nejkrásnější zakončení jedné zásadní éry mého života, jaké jsem si mohl přát. Bohužel u toho chyběl Hrabě, ale tak už to prostě bylo.

Po zkoušce jsem si sbalil věci a přemístil je na Conspiho zkušebnu. Tady ještě vykopíruju, co kluci napsali k mému odchodu:

Vážení přátelé, známí a fanoušci, s politováním Vám oznamujeme, že dne 2.1.2009, odešel z vlastní vůle náš dlouholetý kamarád, kytarista a druhý, nejdéle hrající člen naší skupiny Zachy. Jeho rozhodnutí musíme všichni respektovat. Na druhé straně jsme však rádi, že svým uměním přispěje kapele Fly ze Šumperka a získá nové zkušenosti v hudební branži.

Přejeme mu tedy hodně úspěchů s novou kapelou a doufáme, že zkušenosti, které získal v naší kapele, pevně uplatní v maximálním rozsahu a zároveň mu děkujeme za působení v kapele, do které přinesl mnoho dobrého. THERMIT

U Conspiho jsem strávil nějakou dobu, než jsem se přestěhoval na zkušebnu Fly do Šumperku. Se zájmem jsem poslouchal, jak Thermit zkouší s novými spoluhráči.

Abychom si rozuměli, s mým odchodem začal Thermitu život po životě. Navždycky si budu stát za tím, že Thermit skončil s Hraběho odchodem! Kluci si ale dál tak nějak žili tu svoji labutí píseň a oddalovali nevyhnutelné. 16.1.2009 kapela oznámila, že do svých řad přijala nového kytaristu a nového basáka.

25.1.2009 oznámil odchod Roman. Těžko říct, jestli to bylo kvůli mně nebo mu došlo to, co Erik se Sláďou nedokázali, nebo nechtěli přijmout.

Romanovo vyjádření na bandzone:

NA KAŽDÝM KONCI JE PĚKNÝ, ŽE NĚCO NOVÝHO ZAČÍNÁ

Od Vísky, Čtverky, H-Klubu, hraní v kapli, Rockové Lhoty, RC Šuplík, Ponorka, Mohelnici (Harlej), AMC, Chropyni a Dálov. Alkoholové soutěže, srandy kopec a veselých radovánek. Noclehy v hotelu Sládek. To je jen zlomek toho, co jsem zažil v kapele THERMIT. Opustil jsem její řady z důvodů, které jsem probral se Sláďou. Je zbytečný je sem psát.

Ještě nedávno mě přepadala představa bicí prodat a za peníze z nich si pořídit kavárnu. Naštěstí, ještě, než jsem tak učinil, byl jsem na poradě za kamarádem Tomášem (IN EXTREMIS) a ten mi zvedl sebevědomí a chuť hrát. Nemělo by to cenu, protože nic nepije některým lidem krev tolik, jako moje hraní. Už jenom tahle představa stojí za to pokračovat. Lidem, kteří mě podporují, ať už finančně nebo jakkoliv jinak, děkuju na 1000000000000000krát a budu rád, když mě a mojí novou kapelu, která ještě není kompletní, budou podporovat dál.

Hrál jsem punk, crossover/ heavy, hard rock, ale ne technical death metal. Ani nevím, co si pod tím mám přestavit. Aha, už vím. Kytara se svým zvukem protlouká až do morků kostí. Basa nahrazuje tlukot srdce. Zpěv budí úzkost i beznaděj a bubny rozmazávají části těla po zdech. Život ztrácí smysl a Ježíš s Bohem jsou moc daleko na to, aby vyslyšeli prosby smrtelníků. Sám nevím, jak mě to napadlo, ale metafory to jsou dobrý:-D.

Budu to mít těžký, ale věřím, že se mi to povede. Nemám rychlost, rytmus, techniku, styl ani vytříbenej vkus. Škoda, no, ale nějak to do sebe nacpu. Když jsem překousl, že předsedáme EU, tak se naučím i hrát:-). Nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůř. Třeba si pak i zasloužím přezdívku "JOEY", cheche.

Jinak bych chtěl vyzvat fans THERMITů, aby i dál chovali přízeň k téhle kapele. Podpořili je a psali jim. Kluci to teďky budou potřebovat víc než já.

DĚKUJU ZA PŮSOBENÍ V THERMIT. ZKUŠENOST TO BYLA VELKÁ A DOBRÁ. VZPOMÍNKY MI NIKDO NEVEZME. HLAVNĚ SE DRŽTE HOŠANI A BUDU CHTÍT O VÁS V BUDOUCNOSTI SLYŠET.

Romanovi děkujeme za to co bylo...

Roman taky nalezl azyl u Conspiho a přidal se k jeho death metalovému projektu. Stojím si za tím, že až tahle zkušenost z něho udělala opravdového bubeníka.

Asi dva týdny po mém odchodu jsem byl na zkušebně u Conspiho a přišel Sláďa, jestli bych nemohl ukázat novému kytaristovi, jak jsem to všechno hrál. Neměl jsem jediný důvod nesouhlasit. Tak jsem se seznámil s Kotbitchem! Tuhle přezdívku si dobře zapamatujte, protože ji ještě uslyšíte.

To bylo naposledy, co jsem byl ve zkušebně Thermitu. Naposledy jsem viděl ty vlajky všech těch pivovarů, co jsme zrekvírovali na cestách. Naposledy jsem na zdi viděl nápis Thermit Rock. A bylo to naposledy, co jsem viděl Sláďu s Erikem. To bylo někdy v lednu 2009.

Během února jsme s Romanem přes zeď poslouchali Thermit při zkouškách. 9.2.2009 Thermit oznámil, že našel nového bubeníka. To je taky poslední záznam na bandzone kapely. Někdy v té době totiž basák Honza, profesionální voják, odjel do války v Afghánistánu a do kapely už se nevrátil!

Společně s ním v tichosti skončil i Thermit. Poslední akcí tedy zůstala ta šílenost v Dálově.

Teď bych na závěr tohoto dlouhého článku rád udělal takové shrnutí: Kapela Thermit vznikla ve Šternberku, na jaře roku 2007 a zanikla v prvních měsících roku 2009. Byla to pro mě obrovská zkušenost a jedno z nejhezčích období mého života. Pravdou je, že jsem byl v psaní korektní a vynechal jsem příběhy na hraně, nebo za hranou zákona. Jsou věci, které by měly zůstat jenom ve vzpomínkách.

Možná jste si všimli, že jsem byl nejenom k nám jako k celku, ale především sám k sobě, dost kritický. Mým cílem nebylo chvástat se tím, kolik jsem já nebo ostatní členové kapely přefikli fanynek a kolik škody, za kolik peněz jsme udělali.

Chtěl jsem vám přiblížit příběh party lidí, kteří se rozhodli vystoupit z komfortní zóny a něco dokázat. Lidí, kteří neseděli na diskusních fórech a nezahlcovali internet kecy o tom, jak by to udělali líp než ti druzí. Prostě jsme šli a zkusili to. Stojím si za tím, že jsme měli na víc, než jsme ve skutečnosti dosáhli.

Pokud se vám tahle moje verze příběhu kapely Thermit zdála zaujatá a neobjektivní, tak máte pravdu. Příběh jsem vyprávěl ze svého pohledu a tak, jak jsem to tenkrát cítil. Je možné, že jsem některým lidem ukřivdil a někoho i urazil. Musím se ale bránit. Před pár lety, kdy jsem na dobro skončil s hraním, jsem dostal nápad. Napadlo mě, že bych sepsal příběhy mě a spoluhráčů, napříč celým svým hudebním životem. Udělal bych z toho knihu a všichni bychom měli krásné vzpomínky.

8.12.2011 jsem napsal většině spoluhráčů ze všech kapel, kde jsem kdy hrál. Po všech jsem chtěl jediné a sice jakékoliv vzpomínky a příběhy, které bych mohl použít. Chtěl jsem napsat knížku, která bude objektivní a budou v ní názory všech. Právě z toho důvodu, aby to nebylo zaujaté povídání jednoho člověka. Z asi dvanácti lidí mi dodnes odpověděli dva! Jeden byl Roman s druhý, světe div se, Sláďa! Ten se dokonce chtěl i sejít a probrat to. Bohužel k tomu už nikdy nedošlo. Nikdo jiný mi neodepsal, a dokonce ani od Romana, nebo od Sláďu, mi nikdy nic nepřišlo. Na knihu jsem se vykašlal a časem to pustil z hlavy. Až shodou náhod, o pár let později, jsem začal psát blog a dál už to znáte.

Než se s Thermitem rozloučíme, bych chtěl poděkovat lidem, kteří byli nedílnou součástí kapely a moc jsem o nich nepsal. Největší poděkování patří manažerovi Conspimu za šanci, kterou nám dal. Další člověk je Lukáš (Ten ze Skotska!) za to, že mě tenkrát přivedl na zkušebnu Thermitu. Bez něho by nic z výše uvedeného nejspíš nikdy nepřišlo. Potom další Lukáš, ten v začátcích foťákem zajistil spoustu vzpomínek. Pak je tady Vála, který nám ze začátku dělal zvukaře a bedňáka. Obrovský dík patří Alešovi, který s námi byl od začátku až do konce a fotil, nosil a utěšoval, když to bylo třeba. Jak moc pro nás udělal, mi dochází, až při psaní tohoto blogu. Díky Sláďově mamince za azyl v hotelu Sládek.

Na závěr díky všem, co nás chodili podporovat, ať už na zkušebnu, nebo na koncerty. Bez vás bychom tuhle cestu nikdy nemohli ujít.

Jedna z promo fotek. :-D Bohužel jsem jich víc nenašel...

Co se stalo se mnou a s Romanem se dozvíte později. My v našem příběhu pokračujeme dál. Sláďa má děti a žije někde ve Velké Británii. Erik má taky děti a zpívá v uničovské metalové kapele The Unbroken Will, kde na kytaru hraje Korbitch. Conspi se ztratil z povrchu zemského, ale k tomu se ještě dostaneme. Hrabě asi stále žije někde u Litovle. Jisté je jenom to, že tenhle příběh končí. Začíná ale další a věřte mi, že bude stát za to...

Roman přichází na koncert...

Oslavenec Mrgel...
Přejeme mu tedy hodně úspěchů s novou kapelou a doufáme, že zkušenosti, které získal v naši kapele, pevně uplatní v maximálním rozsahu a zároveň mu děkujeme za působení v kapele, do které přinesl mnoho dobrého.
 THERMIT
Hrabě...
Roman...
Já...
S Erikem...
Sláďa si tam vytvořil kult osobnosti...
Celá kapela před zvukovkou...
Stále ještě relativní klid...
Lidí na podiu přibývá...
Plácni, vole, neplácnu...
Ještě mám mikrofon...
I ty se staň policistou...
Jsem bez mikrofonu, Mrgel rozjíždí show a holky na podiu...
Víc holek na podiu...
Ještě víc holek...
Jsem hvězda, voe...
A dál už jenom brutální bordel...
 
Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.
 
 

 

Diskusní téma: Sbohem Thermite...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz