Skotské dobrodružství... část 2

06.09.2016 18:46

Skončili jsme uprostřed Skotska, bez práce, bez peněz a bez důstojnosti. Tu jsme ale neměli už dávno předtím. Nicméně, přesně tady, mezi zkázou a vysvobozením, přišel první střet civilizací. Ve vesničce Newtyle, která se na téměř dva měsíce stala naším domovem, jsme zažili něco neskutečného.

Šli si takhle schvácení šíleným vedrem a v tom u nás smykem zastavilo auto. V tom seděl vysmátý borec ve středních letech a vedle něho jeho malá dcera. Borec nás i s krosnami naložil do auta a šel si koupit cigára. Podotýkám, že celou dobu běžel motor!

Následně nás odvezl na farmu Williama Mitchella, na kterou jsme mířili. Cestou vyřvával cosi o českém pivu a fotbalu a byl strašně v pohodě. Tak chápete to? Borec vezme sám od sebe do auta cizí lidi, kteří jsou ještě k tomu celí zasraní od bahna? To, že nás nechal sedět v nastartovaném autě s malou dcerou a zavezl nás několik kiláků úplně jiným směrem než jel, je jen třešnička na dortu. Tohle jednání v nás zanechalo silný dojem. Je ale pravda, že jsme velice brzy zjistili, že tohle je tam normální.

Na farmě se nacházela spousta Čechů a Slováků a s velkou slávou jsme byli okamžitě přijati. Bohužel už nezbyl žádný karavan, takže nás ubytovali v takovém punkovém hangáru. Tam se spalo ve stanech, nebo jenom tak ve spacáku, jak se komu zachtělo. Na farmě byla dvě obrovská pole s malinami. Pod tím horním byl náš kemp, a to dolní bylo o několik kiláků dál. Každé ráno nás pak mikrobusy rozvážely na pole podle toho, jak bylo potřeba.

Roman nás pro jistotu hned první den nechal vyhodit z práce! Maliny se dávaly do takových malých panetek a ty se následně skládaly do beden. Roman se takhle po pár hodinách práce unavil a položil bednu na holou zem. Okamžitě přiběhla Suzan, to byla manželka majitele farmy a začala hořekovat.

On nám totiž nikdo neřekl, že z hygienických důvodů se bedny nesmí pokládat na zem. Romana samozřejmě Suzan nevzrušovala, takže odvětil: „Super, to je vážně na hovno!“ Suzan zbledla jako já, když mi přijde výplata a povídá: „Hovno? Go to camp!

Tady vidíte, že jsou obě bedny plné, ale správně vespod měla být ještě jedna, prázdná bedna...

My jsme to pochopili tak, že máme pro dnešek volno, a tak jsme bez starostí zamířili do campu. A když už jsme měli to volno, tak jsme si řekli, že bychom se mohli podívat do Dundee. To bylo docela veliké město v zálivu vzdálené tak do deseti kiláků. Na stopa nám zastavilo hned první auto. Později jsme se dozvěděli, že je tam stopování zakázáno.

V Dundee jsme nakoupili a vyrazili na cestu zpět. No jo, ale kudy? Tak jsme se tam motali asi dvě hodiny a byli jsme v háji. Nakonec jsme to vzdali a oslovili s prosbou o pomoc prvního Skota, kterého jsme potkali. Jaké bylo naše překvapení, když borec povídá: „Češi? Vy jste Češi? U nás v práci maká Čech, já mu zavolám.“ Vzal nás k sobě, že tam máme počkat a jeho žena nás mezitím hostila tím, co dům dal.

Za půl hodiny opravdu přijel týpek, jehož jméno si už nepamatuju. Byl to ale neskutečný pohodář, který nás naložil do auta a zavezl zpátky na naši farmu.

Tam nám bylo hned ve dveřích oznámeno, že končíme. Ona totiž Suzan docela slušně ovládala česká sprostá slova. Nezbylo nic jiného než navštívit ILegolase, což byl místní boss, který měl na starosti pickery (sběrače). Vypadal jako Legolas z Pána prstenů. Jelikož to však byl kokot, říkalo se mu ILegolas.

Ten nám slíbil udělat možné i nemožné, ale nevypadalo to nijak růžově. No, ILegolas sice byl kokot, ale tenkrát nám vážně zachránil krk. Dokonce se všechno v dobré obrátilo a my jsme dostali svůj vlastní dům v Newtyle. A pak se to celé podělalo. V partě, která se společně s námi nastěhovala do toho domečku, totiž byla první veliká láska mého života...

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Diskusní téma: Skotské dobrodružství... část 2

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz