Všechno zlé je k něčemu dobré...

08.10.2016 06:40

Nápis, který jsme si podle vlastnoručně vyrobených šablon, nastříkali na zeď...

Jsme na konci léta roku 2007 a kocovina prázdnin ve Skotsku udeřila plnou silou. Já prožíval vystřízlivění z první lásky a Lukáš spřádal plány na trvalou emigraci. Už tehdy nám totiž začalo docházet, že v Česku se nám moc nelíbí. Lukáš se nakonec odhodlal mnohem dřív než já, ale o tom později.

Nejhůř na tom byl Roman, který si zvykal na rozvod rodičů a nový domov. Ten našel na Jednotě v Dlouhé Loučce. Mělo to dost výhod. Například, když jsme dostali žízeň, tak jsme jenom seběhli dolů ke zdroji do obchodu a bylo to. Kousek od Jednoty se nacházela hospoda U Němců. Ta se na dlouhou dobu stala naší základnou a vznikla tam i většina textů k našim písničkám.

S Romanem jsme spolu pořád ještě nehráli. Času jsme však společně trávili víc než dost. Tenkrát ještě frčely vesnické zábavy. Běžně to vypadalo tak, že jsme v pátek pařili třeba v Šumvaldu a v sobotu pro změnu ve Střelicích. Jo, tenkrát ta rána bývala jiná.

Sláďa, Roman a já. Někde na zábavě...

Já jsem pořád hrál v kapele beze jména. Hráli jsme zábavové písničky a byli jsme tak trochu bez cíle. Zato jsme ale měli tu nejlepší zkušebnu. Ve Šternberku, vedle Alberta, je areál jedné firmy a pod ním je rozsáhlé podzemí. V tom jsme našli tolik potřebné zázemí. Bylo to tam luxusní a mohli jsme si tam dělat randál, jak se nám zachtělo. Platili jsme asi litr měsíčně včetně elektriky, což byla pecka.

Jednou jsme se takhle se Sláďou rozhodli, že vezmeme peníze určené na nájem a půjdeme na ruletu. Měli jsme v úmyslu vyhrát strašnou spoustu peněz a za ty si užít v jednom olomouckém bordelu. Dopadlo to samozřejmě tak, že jsme vyhráli prd a pak jsme to museli doplácet.

Moje stanoviště. Když se lahváče vrátily, bylo na struny...

Někdy v té době jsme si dali název THERMIT. Sestava tedy byla: Já-zpěv, kytara, Sláďa-kytara, Fifin-basa a Mauglí-bicí. Pár písniček s námi zpívala i Monika, Sláďova holka.

Na podzim toho roku přišel zvrat. Přivedl jsem Romana k nám na zkušebnu a s Fifinem jsme se domluvili, že založíme punkovou kapelu. A tak jsme tedy znovu obnovili Korea Punk.

Dole já, na mě Fifin a nahoře Roman v mikině, kterou jsem si dovezl ze Skotska...

Někdy v té době jsme si dali název THERMIT. Sestava tedy byla: Já-zpěv, kytara, Sláďa-kytara, Fifin-basa a Mauglí-bicí. Pár písniček s námi zpívala i Monika, Sláďova holka.

Někdy na podzim toho roku nastal zvrat. Přivedl jsem Romana k nám na zkušebnu a s Fifinem jsme se domluvili, že založíme punkovou kapelu. A tak jsme tedy znovu obnovili Korea Punk.

Hrávali jsme na zkušebně Thermitu ve Šternberku. Náš repertoár převážně tvořily převzaté písničky od Punk floidu, SPS a další. Měli jsme ale i dvě svoje písničky. Jedna se Jmenovala Dlouhá Loučka a byla to taková prasárna, že dodnes nechápu, jak jsme si mohli dovolit hrát to později na koncertě s kapelou Harlej. Druhá se jmenovala: Naj naj (nebo tak nějak) a nepřežila první koncert. První koncert vlastně nepřežila ani kapela Korea Punk.

Thermit! Zleva Sláďa, Monika, já, za mnou Mauglí za bicími a vpravo Fifin...

Já...

Ten koncert proběhl na zimním stadionu ve Šternberku společně s Thermitem. My jsme vlastně nehráli přímo na stadionu, ale jenom na chodbě restaurace, která byla na tom stadionu. Jestli se teď smějete, tak věřte, že se vám vůbec nedivím. Když jsem tehdy viděl, kde máme hrát, tak jsem se rozbrečel. My jsme totiž opravdu hráli na chodbě! Hráli jsme jenom přes kytarová komba a zpěv šel přes hifi věž. Správně, naše první kapelní aparatura byla hifi věž!!!

S Korea Punk jsme hráli jako první a potom následoval Thermit. Pamatuju si z toho tři věci: Na té chodbě byl strašný kravál a přišlo jenom asi sedm lidí včetně mého Táty (děkuju). To znamená, že když přičtu i našeho zvukaře Válu, tak jsme hráli přesilovku. (Rozhodně ne naposledy!)

Ta poslední věc byla ze všech nejdůležitější. Mezi těmi sedmi diváky byl i jistý Hejďák. Byl to nový basák Pandory, kterého jsme zatím neznali. Tehdy jsem ještě nevěděl, že se naše životy hudebně i osobně na několik let protnou. Taky jsem absolutně netušil, kolik šíleností společně zažijeme.

Jako třešničku na dortu vám dolů pod článek dám odkaz na písničku Olgoj v podání Thermitu z roku 2007. Tenkrát se to natáčelo na foťák, tak mějte pochopení a užijte si naši krásnou zkušebnu.

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

Diskusní téma: Všechno zlé je k něčemu dobré...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz