Zubatá rozdala karty...

09.09.2018 11:35

Stejně jako v případě Thermitu jsem si dal pauzu od psaní. Taky proto, že jsem klasicky nevěděl, jak dál.

Byl začátek léta roku 2009. Byl jsem bez kapely, byl jsem znechucený tím, jak to celé dopadlo a učinil jsem rozhodnutí, že už se ke hraní nevrátím. Prostě jsem už měl plné zuby toho, že se vždycky dostanu do party, kde se nachází macho, který si neustále potřebuje něco dokazovat a nakonec všechno zničí. (Z mého pohledu pochopitelně.)

Na posledním koncertě, kde Fly byli na plakátě, ale už se ho nestihli zúčastnit, (Stejně skončí i Korea punk) mě zastihla dobrá zpráva. Zavolal mi můj taťka, že mi sehnal práci. V pondělí jsem tedy nasedl na vlak, tím jsem dojel do Uničova, kde jsem přestoupil na autobus, který mě dopravil do Paseky. (Tuhle cestu budu v obou směrech absolvovat dennodenně téměř celý následující rok)

V Pasekách, v areálu družstva, se nacházela firma zabývající se výrobou kol pro bojová vozidla pěchoty, tanky a podobné krámy. Vyráběly se tam i součástky na vlaky. Kola se tam nevyráběla komplet. Něco málo se tam i svařovalo, ale naše práce spočívala především v tom, nalepit na kola gumu, po které pak jezdily pásy těch tanků. (Hodně zjednodušeně řečeno.)

Já jsem začal na tryskači, kde jsem každé kolo vždycky nejdřív obrousil, pak jsem ho natřel základní barvou a nakonec nátěrem, který potom držel tu gumu, aby nesjela. Kdybych to ojebal a natřel to špatně, tak by ta guma mohla za jízdy spadnout z tanku a oheň by byl na střeše. (To se naštěstí nikdy nestalo)

V Pasekách mi bylo dobře. Byla tam skvělá parta lidí, slušné peníze a panovala tam skoro rodinná atmosféra. Měl jsem toho nejlepšího šéfa ze všech. Majitel firmy Ludva, na to všechno dohlížel osobně a choval se za všech okolností férově. Vždycky zaplatil co měl a pokud mohl, dal i něco navíc. Bylo mu už přes šedesát a byl v důchodu. Byl to a pevně věřím, že pořád ještě je, správný chlap.

Někdy v létě jsme se potkali s Romanem. Už ani nevím, kde to bylo a za jakých okolností. Za tu dobu, co jsem hrál s Fly, byl Romanův hudební život docela zajímavý. Po nějaké době přestal hrát s Conspim a odstěhoval si bicí z jeho zkušebny ve Šternberku. Nevzpomínám si, proč se tenkrát rozešli, ale hrát s pedantem jako byl Conspi, určitě nebylo nic snadného.

Bicí ale Romanovi dlouho doma neležely. Seznámil se s kytaristou Tomášem a začali spolu hrát na zkušebně, kterou měl Tomáš u sebe doma v Plinkoutě. Do toho, se Roman nějakým záhadným způsobem dostal do uničovské country kapely Hubertus. (Kytaristou téhle kapely je už několik let můj taťka.) Od death metalu ke country? Pecka! Romanovi to ale s těmi blázny vyhovovalo a hlavně to bylo hraní za peníze.

S Romanem jsme zase začali chodit na zábavy a o muzice jsme si spolu jenom povídali. Roman byl ještě na škole a já jsem využil každý volný víkend k přesčasům v práci abych si něco vydělal. Na hudbu jsem ale nezapomněl. Doma mi ležela poměrně drahá elektrická kytara, kombo a spoustu dalšího vybavení, ale já se na to ani nepodíval.

Od taťku jsem dostal starou akustickou kytaru, kterou mám dodneška. Přežila spousty mých výlevů vzteku a jednou dokonce i svoji smrt. Na tuhle kytaru jsem hrával a skládal písničky. Prostě jenom tak. Nic jsem neplánoval a v té době jsem asi ani po ničem jiném netoužil. Byl jsem otupělý a nasraný.

Pak mi došlo, že jestli v muzice chci něco dělat podle sebe, tak si musím založit vlastní kapelu a přivést do ní svoje vlastní lidi, kterým věřím. Když se sejdou lidi, kteří si sednou, chemie už udělá svoje.

Začalo to nevinně. Jednoho rána, snad v září, jsme se probudili u Romana po jedné z těch šílených akcí, kterých v té době bylo nepočítaně a já jsem řekl: „Vole, pojďme zase do toho. Jenom my dva for fun.“

„Zubatá rozdala karty,“ zašklebil se Roman…

Deník snílka je i na facebooku. Všechny články tak můžete mít z první ruky.

 

Diskusní téma: Zubatá rozdala karty...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Deník snílka sharyk1@seznam.cz